1.díl - Zatim bez názvu

30. prosince 2007 v 0:19 | Ila |  Zatim bez názvu
- Tahle povídka je od mojí sestřenky Kajushky!!!!!! =) A zatim je jak ste si určo všimli bez názvu,protože je to prej překvápko takže až na konci povídky budeme vedět název. Takže doufám že se vám bude líbit jako mě!!! pište prosím komentáře...........................
......
......
"Ilo, poď sem prosimtě."zavolala na mě máma z kuchyně a já poslušně přiběhla.
"No co potřebuješ?"zeptala sem se a bála se, že mi vynadá protože měla takovej divnej výraz.
"Víš……no já nevim jak ti to mam říct…….je to těžký…."řekla.
"Co je těžký? Vůbec tě nechápu!"
"No já nevim jak ti to mam vysvětlit…"
"Mami šup. Nenapínej mě!"naléhala sem.
Pak se máma rozpovídala…řekla mi, že sem adoptovaná……Byl to pro mě děsnej šok,vůbec sem nevěděla co dělat,co říct,takže sem jen tak seděla a čučela do blba a nechápala sem vůbec nic…!
Druhej den mi všechno vysvětlila, jak to všechno bylo a já se nestačila divit!!Prej mě moje máma odložila chvilku potom co sem se narodila…No hrůza!
Pár měsíců na to sem se s mámou strašně ale fakt strašně pohádala, už nevim kůli čemu to bylo ale bylo to příšerný! Příšerná hádka!
Byla sem hoooodně nasraná a opravdu sem byla tak mimo, že sem vůbec nechápala, co dělam…a udělala sem hroznou věc!Zbalila sem si svoje saky paky a normálně sem utekla z domova! Samozřejmě když matka byla v práci, protože by mě nejspíš zadržela.
Takže sem jen tak utíkala (a to doslova) a utíkala někam do neznáma s velkou taškou na rameni a napěchovanou peněženkou v kapse (moje celoživotní úspory). Fakt sem si přála se už nikdy nevrátit!! NIKDY!!
Nevěděla sem, co mě čeká. Jo dobře tušila sem, že to budou krušný časy ale tak co se dalo dělat.
Nastoupila sem na vlak a chtěla sem ujet co nejdál. Daleko od toho města.Daleko od rodiny.DALEKO OD MATKY!!
Vystoupila sem,když už sem věděla,že sem dost daleko. Nevěděla sem kam mám jít,takže sem šla kam mě nohy nesly.A donesly mě k talkovýmu zchátralýmu karavanu kterej mi přpadal opuštěnej,tak sem tam nakoukla a opravdu vypadal,že tam někdo byl naposledy tak před pěti lety.
Bála sem se tam zůstat,protože co kdyby přece jenom tam někdo přišel. Tak sem si řekla že se schovám a budu celou noc koukat jestli tam někdo de.A přesně to sem taky udělala.Ráno sem si řekla,že se moje tušení,že tam nikdo nebydlí asi potvrdilo a tak sem se tam prostě nakvartýrovala.Celý sem to tam vyčistila i když sem se u toho málem pozvracela,protože to byl pěknej humus!No ale přežila sem to naštěstí.Po tý náročný práci sem ulehla,ale pak sem si bohužel uvědomila,že tu není žádnej zámek ani nic na zamykání prostě.Rozhodla sem se,že se podívam po nákym krámě kde by mohli mít zámek,visací zámek,protože normální tam fakt nandat neumim.Takže sem se pokusila trochu si poschovávat věci kdyby někdo náhodou přišel na "návštěvu"….
Měla sem to štěstí, že sem nákej krám našla i když mi to dalo zabrat. V krámě sem měla to štěstí, že sem našla zámky,tak sem si vybrala takovej hezkej a vypadal i celkem bytelně a taky byl levnej.
V karavanu sem se zamkla a celá znavená padla do postele. No nevim jestli se tomu dalo řikat postel.
Druhej den sem se vzbudila dost brzo tak sem si řekla,že by nebylo špatný podívat se kde tu je ňáká škola. Jo jasně mě nebaví jako skoro každého,ale je to lepší než sedět pořád v tom zasranym karavanu a ještě k tomu sama.Sice sem se trochu bála aby se nedozvěděli kde bydlim a že nejsem s rodičema a tak,protože pak by mě asi šoupli do děcáku.No a co aspoň bych byla mezi lidma.
No nic. Prostě sem se vydala na to hledání.A štěstí mi zase přálo.No teda škola vypadala děsně,ale co taky můžu chtít na takovou malou vesničku ve který sem byla.
Vešla sem tam nikdo nikde to sem se divila. Byla sem zvyklá, že tam je aspoň školník,ale tady bylo pusto a strašný hrobový ticho.
Našla sem ředitelnu,zaklepala,ale nic se nestalo. Zaklepala sem podruhý a silnějš a někdo řekl: "DÁLE!"Tak sem šla dovnitř a za stolem sem uviděla sedět nákýho starýho dědka kterej si čet knížku."Tý kráso! Tak von je v práci a čte si!?! To je ale debil!"to sem si samozřejmě jenom myslela a nahlas sem řekla:"Dobrý den. Já sem se přišla zeptat, jestli bych sem mohla chodit. Jako sem do školy…..Jo jinak se jmenuju Ilona Fousková" a pro sebe sem si dodala:"Ale jak vidim tak vás to nezajímá……" Když řekl to, co řekl tak sem zjistila,že ho to fakt nezajímá. "Hmmm…supr….tak běž do třídy do který patříš jo!"a dál se věnoval už jenom knížce.
Bez pozdravu sem odešla, protože na takovýho je škoda slov!! Našla sem si třídu,vešla,ale bylo tam asi jenom pět no možná sedm dětí.Vzpoměla sem si,že je ještě brzo,takže sem se nedivila.
Všichni ke mně přišli a ptali se na takový to jak se jmenuju,odkaď sem sem přišla a tak…Taky se ptali kde bydlim,takže sem musela odpovědět jen tak neurčitě,protože sem nechtěla aby se mi smáli a nebo aby mě litovali.
Jedna holka,jmenovala se Monika,mi nabídla, ať si k ní sednu. Neodmítla sem.
Zbytek dne probíhal v poho.Učitelé se nedivili, že sem nová, ale já se tomu teda pěkně divila.
Monika řikala,že to je normální,Potom mi ukázala sklad kde sem si uplně normálně mohla vzít učebnice a taky mi řekla jaký sešity budu potřebovat. Nebylo jich moc,takže to nebude zas tak drahá záležitost.
Další tejdny byly uplně obyčejný. Akorát že z Moniky se stala moje NEJLEPŠÍ kámoška!!Byla vážně super.Dokázala vždycky poradit,nebyla nudná spíš úplně naopak a taky nebyla namyšlená i když její rodiče byli pěkně bohatý.A hodný.
Když se dozvěděla jak žiju nabídla,že se zeptá rodičů jestli bych nemohla u nich pracovat.
Její taťka vlastnil ňákou fabriku ve vedlejším městě či co.A řekl,že by nanejvýš potřeboval uklízečku.Přijala sem to s radostí,protože každá korunka pro mě byla dobrá…
Takže sem každý odpoledne kromě víkendu uklízela fabriku.Dalo se z toho celkem vyžít,takže co víc si přát…………
Tohle všechno se stalo,když mi bylo 13 teď je mi skoro 16 a žiju si dobře.Akorát mě čeká jedna velká cesta.Proč?No…protože sem před pár měsícema vyprávěla Monče o tom,že sem adoptovaná a ona akorát řekla: "No uvidíme co se s tim pude dát dělat." Nechápala sem to,neřešila sem to.Ale nedávno sem pochopila co tim myslela.Přišla sem k ní na návštěvu,byly sme u ní v pokoji jen tak sme si povídaly,ale pak řekla,že musí jít na záchod.Nic podezřelého…Jenže když se vrátila hodila na stůl přede mě náký papíry a nakázala mi: "ČTI!!"
"Cože?Proč?Co to je?" nechápala sem.
"Neptej se a čti!"
Tak sem četla i když sem to vůbec nechápala.VŮBEC.Byly tam náký ména,adresy,čísla…nechápala sem to čím dál tim víc….
"Ty rouroooo!To sou ména tvejch faktickejch rodičů!!!!"vylítla na mě.
"Tak to je mazec…….."nic víc sem nedokázala říct.
"Ty nemáš radost?"
"Ale jo…jasně, že mam. Akorát sem z toho nějak mimo."vypravila sem ze sebe.
"Jo dobře chápu. Budeš se muset vzpamatovat, počkám."řekla a při tom se svíjela smíchy.
"Chachacha."mě to nepřišlo moc vtipný no ale nevádí.
Po několika minutkách,který mi připadaly jak hodina, sem už byla OK. Tak sem to začla zase studovat,Monika se přidala a zjistily sme fák zajímací věci a taky blbý........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verunka.29 Verunka.29 | E-mail | 30. prosince 2007 v 9:24 | Reagovat

hej skvělý..:) rychle dál..<33

2 anaa :)) anaa :)) | 30. prosince 2007 v 16:39 | Reagovat

hrozný xD

3 pajuska pajuska | 30. prosince 2007 v 16:42 | Reagovat

ceem dalsiu cast!!

4 19Kysy19 19Kysy19 | E-mail | 30. prosince 2007 v 19:06 | Reagovat

JJ ešte pokračovanie!!!!!!!

5 Kiki Kiki | 30. prosince 2007 v 19:26 | Reagovat

janseee dalsiii:-)

6 Crazy T Crazy T | Web | 30. prosince 2007 v 21:28 | Reagovat

Woow ! I LOVE IT ! Tahle povídka je prostě... BOMBA! Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!PokráčoPokráčo!!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!Pokráčo!

xD

7 Monika Monika | E-mail | 7. ledna 2008 v 17:19 | Reagovat

Ahojky lidičky... Teda jako do ničeho vás nenutim ale kdyby jste měli zájem o mé povídky tak dejte vědět na e-mal ju? :))) PS: Mooooc hezoučký bloček...

8 paige paige | E-mail | 19. března 2008 v 19:27 | Reagovat

super

9 mischulle mischulle | E-mail | 23. července 2008 v 21:20 | Reagovat

strasne boziiiiii

10 Ramy Ramy | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 14:58 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

11 Mikbel Mikbel | E-mail | Web | 6. března 2012 v 14:32 | Reagovat

No jasnačka souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama