2.díl - Lásce neporučíš

24. srpna 2009 v 11:20 | Ila |  Lásce neporučíš
"Ahoj Charlie, co se děje?"zeptala jsem se trochu vyděšeně. "Ahoj sestřenko, no celkem nic akorát mám pro tebe takové menší překvapení a zároveň prosbu." "Tak povídej."vyzvala jsem bratránka. "No, původně jsem Vám měl US5 představit až po týdnu, co tu budete. Jenže se to nějak změnilo a nastaly komplikace, takže až přijedete ke mně domů, tak už tam kluci(US5) budou a…" "To je naprosto skvělí. Už se s Kate strašně moc těšíme."spustila jsem a ani jsem ho nenechala domluvit.

Když jsem ztichla, bratránek pokračoval "…budou u mě jeden nebo možná pár týdnů přespávat, protože ve WG domě jim vypršela smlouva a manažer je nechce nechávat v hotelu, tak jsem mu nabídl, že můžou být u mě. Dům mám dostatečně velký. Tak snad Vám to nebude vadit?" "Děláš si srandu? Rozhodně nám to nebude vadit. Počkej, až se to dozví Carol se Sofií." téměř jsem vykřikla (ony taky totiž budou přespávat u Charlieho doma). "A teď ještě ta prosba. V sobotu dopoledne musím na 4 dni odjet, tak jsem Vás chtěl poprosit, jestli byste se o kluky postaraly, uvařily jim a tak?" "To mi chceš říct, že budeme u tebe doma sami s US5?" "Jo a ještě tam přijede Lena, Jayova přítelkyně." "Čím víc lidí, tím větší sranda bude."odpověděla jsem a hodila šibalský pohled po Kate a Tomovi, kteří můj rozhovor "odposlouchávali". S Charliem mluvím vždy anglicky, protože německy neumím skoro vůbec. "A né, že mi zboříte barák."zasmál se Charlie. "Pokusíme se."zasmála jsem se. "Tak jsme domluveni, ještě mi v pátek zavolej, až budete s Kate vyrážet. Už musím jít, tak se měj zatím hezky.Pa." "Ty taky a pozdravuj Stefana.Pa."rozloučila jsem se a típla hovor. "Kate, slyšela jsi to?" zeptala jsem se jí, i když jsem moc dobře věděla, že to slyšela. "Jo, bude to super. Nejúžasnější prázdniny."
Ještě ten den večer jsem to zavolala Carol a Sofii. Obě byly nadšené. Pomalu jsem si začala balit věci do kufrů. Přeci jenom zítra je čtvrtek a v pátek hned po předání vyrážíme. Připravila jsem si dva velké a dva malé kufry a začala jsem do nich pomalu skládat všechny věci, které budu na ten měsíc a půl potřebovat. Navíc jsem si vzpomněla, že letos máme o měsíc prodloužené prázdniny, protože u nás ve škole bude probíhat rekonstrukce, takže škola nám začne až v říjnu. Polovinu věcí už mám sbalenou, a tak se jdu vykoupat a spát.
Zdálo se mi, že ve čtvrtek se to ve škole hrozně vleklo. Naštěstí jsme končili už v 11. Dneska jsme tu byly Katiným autem. Sjely jsme si do Mekáče pro něco k obědu. Daly jsme si cheeseburgery a zmrzlinu s čokoládovou polevou. Poté jsme vyrazily domů. Kate mě vysadila u baráku. Doma nikdo nebyl. Vzala jsem Sama na procházku a pak jsem si šla na chvíli zaplavat do venkovního bazénu. Když jsem vylezla, bylo asi 14hod. Rychle jsem se oblékla, vysušila si vlasy, učesala je a jemně se nalíčila. V 15h jsem už byla v parku, kde jsme měli sraz s naší menší partou, abychom se rozloučili před prázdninami. Domů jsem dorazila kolem 17hod. Naši už byli doma. Šla jsem si dobalit zbytek věcí a poté pomoct mamce s večeří. Asi do 21 hod jsme si s našima povídali a popíjeli bílé vínko. Poté jsem se šla umýt a spát, protože mě zítra čeká asi 4 a půl hodinová cesta do Berlína.
Ráno jsem si přivstala. Udělala jsem ranní hygienu a šla se dolů nasnídat. Naši už tam byli. Po snídani jsem se šla převléknout. Oblékla jsem si bílé šortky s laclem, který jsem nechal spuštěný dolů, k tomu fialové tílko s nápisem, bílo-fialovo-modré tenisky a kolem krku si hodila dlouhý řetízek s velkým přívěskem ve tvaru srdíčka v modro-fialové barvě. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a pouze do nich dala čelenku. Ještě jsem se nalíčila, vzala si velkou kabelku a vyrazila k autu. Taťka byl tak hodný, že mi k němu ty čtyři kufry odnesl a pomohl mi je naskládat do kufru auta. Kabelku jsem si hodila na zadní sedačku, rozloučila jsem se s našima a slíbila jim, že dám vědět, jak dopadlo vysvědčení. Nastartovala jsem a jela pro Kate. Ta, už i s rodiči a kufry stála před domem. Měla stejně jako já dva velké a dva malé kufry. Její taťka je dal do kufru auta. "Ještě, že máš tak velký kufr."řekla KAtina mamka. Kate si také hodila kabelku na zadní sedačku auta. Obě jsme se rozloučily s jejími rodiči a vyrazily jsme do školy. Vletěly jsme do třídy a čekaly, až nám třídní rozdá vysvědčení. "No, konečně."pronesla potichu Kate. Když třídní rozdala všechna vysvědčení. "Tak si užijte hezké prázdniny a doufám, že se tu v říjnu všichni ve zdraví sejdeme. Můžete jít."pronesla třídní profesorka. Ozvalo se sborové "nashle" a všichni vystřelili ze třídy. Jakmile jsme s Kate dosedly do auta, zavolaly jsme rodičům naše výsledky. Kate měla jednu 2 a to z matiky, jinak samé jedničky. Já měla dvě 2 z matiky a účetnictví, jinak taky samé 1. Rodiče byli spokojení (ještě, aby ne:D) a my mohly vyrazit. Bylo asi 9 hodin. Asi po hodině a půl jsme přejeli přes hranice a ocitly se v Německu. Po další hodině jsme stavěly v restauraci, která byla u dálnice. Něco málo po 14 hodině jsme se ocitly před bratránkovým domem (spíš vilou) v Berlíně. Bratránek při poslední návštěvě u nás v Roztokách nechal dálkové ovládání od vrat a od garáže. Zmáčkla jsem tlačítko a vjela na vjezd před garáží. Rozhodla jsem se nechat auto zatím venku, stejně pak budeme muset vyložit věci. Vzaly jsme si s Kate akorát kabelky a vyrazily k hlavním dveřím. Vzala jsem za kliku, ale bylo zamčeno. "Neříkal náhodou Charlie, že bude doma?"zeptala se mě Kate a já jen přikývla. Naštěstí jsem už z předloňska měla klíčky od domu, a tak jsem odemkla a vešly jsme dovnitř. Před námi se objevila prostorná hala s hlavním schodištěm, pohovkou, dvě křesílky a stolkem. "Stejné jako loni."řekla jsem. Kousek za dveřmi byl schůdek a pod ním byl ten obrovský prostor se schodištěm, křesílky, atd. Jenže to bych nebyla já, kdyby se mi něco nestalo. Byla jsem tak šťastná, že jsem tu a že konečně uvidím US5 a úplně jsem na ten schůdek zapomněla. Udělala jsem krok do prázdna a rozplácla se na zemi jak široká, tak dlouhá. Kate tam umírala smíchy. Ale nebyl to jen Katin smích, slyšela jsem ještě dva mužské smějící se hlasy. Trochu jsem pozvedla hlavu a hned jsem zjistila, že jsem se rozplácla přímo u nohou…

Autorka: Luccy
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 izAbEl izAbEl | 24. srpna 2009 v 11:34 | Reagovat

no tak to mě zajímá, kdo byli ti šťastníí =oDD ... pokračuuj

2 janča janča | E-mail | 24. srpna 2009 v 12:50 | Reagovat

určitě us5!! pokračuj!!! superní povídka!! =)

3 nikca nikca | 24. srpna 2009 v 15:44 | Reagovat

presne honeeem pokracko je to hustyyy xD

4 Kaťulaa Kaťulaa | E-mail | 24. srpna 2009 v 18:12 | Reagovat

Tss, super povídka!:D Rychle pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama