3.díl - Splněný sen tří italských holek

22. srpna 2009 v 12:32 | Ila |  Splněný sen tří italských holek
Ráno mě zbudila smska. Vzala jsem mobil z nočního stolku a odevřela jí.
Vannessa BF <3
20.7.2009 8:14
Jsem v Rime a asi jsem te zbudila vid? Kdyztak promin. Chci se jenom zeptat jestli uz jsou vasi doma.Pa-a, Vanessa

Nezbudila mě. Ani jsem to neslyšela a to tady pípalo před dvěma hodinama. Sebrala jsem župan ze židle a oblíkla se do něj. Sešla jsem dvě patra dolů a uslyšela nějaký zvuky. Že by to byli už naši? Šla jsem směr kuchyně a na chodbě jsem narazila na kufry. "Jo jsou to oni." řekla jsem a šla do kuchyně. "Ahojky broučku." přiběhla ke mně mamka a pevně mě objala. "Ahoj mami." poplácala jsem jí po zádech. "Nazdáár Ashley." mávnul na mě taťka. "Čááu." přišla jsem k němu a plácnuli jsme si. "Jak bylo na cestách?" "Bylo to úžasný, byly jsme ve Finsku a pak jsme jeli přes Německo a Francii domů." začala vyprávět mamka.

"Co bylo v Německu? Vy jste měli v plánu Německo a mě nic neřekli?" řekla jsem trochu naštvaně. "Německo nám tam vpadlo narychlo, ale neboj ty tvoje frajery jsme nepotkali. Asi teda. Stejně bych je nepoznal." odpověděl mi táta. "A něco jsem tobě a Vanesse přivezl! Vanesse to předá její taťka v Římě." a začal štrachat v kufru. "Z Německa. Narazil jsem na to náhodou, když jsme procházeli v Berlíně. Nikdy bych to teda nedal za výlohu, ale-" "Tati!" okřikla jsem ho, protože jsem věděla, že přijde nějaká narážka na US5. Táta se na mě podíval a pak vytáhnul velký zabalený dárek z kufru. Věděla jsem, že to bude něco s klukama, ale jelikož to bylo opravdu velký nenapadalo mě nic. Strhla jsem mašli a pak jsem začala se strháváním žlutého balícího papíru. Byla to krabice od mixéru do kuchyně. Zůstala jsem na to zírat. Pomalu jsem otevřela krabici a vyndala z ní něco měkkého. Rychle jsem to vytáhla a držela jsem v ruce bílo červené povlečení. Na polštáři bylo logo US5 a kolem toho loga natištěný podpisy, samozřejmě ještě s Mikelem. "Tatííí, díííky!" zapištěla jsem a skočila mu kolem krku. V tu chvíli mi v kapse od županu začal hrát mobil. Koukla jsem na display a zjistila, že mi volá Vanessa. "To je Vanessa, jdu nahoru." čapla jsem povlečení a otevřela mobil. "Ahojky Nessí!" "Nazdár Ashley." ozvalo se z druhé strany. "Už ti dali vaši ten dárek?" zeptala se. "Jo! Úžasný, dokonalý, perfektní!" Do mého bílého pokojíku se perfektně hodí! Co na něj řikáš ty?" optimisticky jsem ze sebe vychrlila. "Krásný! Ale ty z něj máš asi větší radost než já!" řekla trochu smutně. "Cože? Nesmysl!" "Víš Ashley, mě US5 už tolik neberou." "Vždyť já vím. Ale hned jak se vrátí z Ameriky bude všechno jinak!" snažila jsem se jí dodat trochu naděje. "Snad jo. A mimochodem, pozdravuje tě Angela." "Děkuju, taky jí pozdravuj. Už se těším, až přijedeš, je tu bez tebe nuda." "Jo, já se taky těším." pak jsme se rozloučili. No to loučení nám trvalo 10 minut, ale rozloučili jsme se a já nechala mobil na stole a šla se převlíknout.

Dny ubíhaly neuvěřitelně pomalu. Sice jsme si volaly obden, ale bez Vanessy byla nuda a s ostatníma holkama jsem si až tak nerozuměla. Ale jo, šla jsem s nimi nakoupit oblečení a do McDonaldu, ale nebylo to jako s Vanessou. Už tu byl čtvrtek, poslední den ve škole. Odevzdala jsem všechny učebnice a řešila se svojí třídou, co plánujeme na prázdniny. Dneska večer měla přijet Nessa z Říma, ale měla přijet až dlouho večer, takže se uvidíme až zítra ráno. Večer jsem si připravila věci na ráno, na poslední den školy. Pak nás čekaly dva měsíce prázdnin. S Vanessou jsme sehnaly brigádu na pláži. Ona bude prodávat zmrzlinu a já vodní sporty. Nic zajímavého, ale alespoň za to budou peníze.
Večer jsem zalezla do čistě povlečených peřin. Tak hezky se mi snad nikdy neleželo. Byla jsem ponořená do polštáře s logem US5 a taky to tak vypadalo. Ležela jsem v povlečení US5 a koukala na plakát, co jsem měla nalepený na stropu. Zírala jsem na něj a představovala jsem si, jak se s Richiem držím za ruku a jdeme po pláži. Normálně se spolu bavíme a koukáme na zapadající sluníčko. Sedneme si na písek těsně vedle sebe a zahledíme si do očí. Nikdy bych si nedovolila ho políbit jako první a tak se na mě vrhnul on. Leželi jsme tam v písku u západu slunce a líbali se. Co mohlo být lepšího než tohle? Jak rychle jsem se do tý představy dostala, tak rychle jsem se zase vrátila zpátky do reality. Tohle se bohužel nikdy nestane, protože on nehledá holku jako jsem já. Podle mě nehledá teď žádnou holku. A já nikdy nebudu ta jeho vyvolená. Zase mě popadala depka. Deprese z US5. Přesněji z Richieho. Tyhle stavy jsem nesnášela a věděla jsem už po těch čtyřech letech co je na ně dobré. Čokoláda. Milka, karamelová. Tuhle čokoládu jsme s Vanessou milovaly.
Ráno zazvonil budík. To ukrutný crr jsem nesnášela. Bylo přesně šest hodin ráno a já vylítla z postele. Je tu poslední den školy. Vysvědčení. Na jazykovým gymplu nám nikdy neřekli přesně, co nám vychází, takže jsme to mohli jenom odhadovat. Já doufám, že na tom zas tak špatně nebudu. Jsem v prváku a nemůže to být tak hrozný. Snad tam nebude žádná trojka.
Ustlala jsem si postel a dávala si tentokrát na tom neobvykle záležet. Sice postel s povlečením US5 budu ještě hodněkrát ustýlat, ale tohle bylo poprvé. Od postele jsem šla hned k oknu s balkonem, abych zjistila, kolik stupňů je venku. Na teploměr svítilo sluníčko a já dívala na neuvěřitelných 32°C. Zírala jsem na ten teploměr jak cvok. Tohle bylo neobvykle teplé ráno. Hodiny neukazovaly ani 7 hodin a venku už bylo 32°C. Otevřela jsem velké francouzské okno dokořán, aby ten teplý a čerstvý vzduch, mohl proudit dovnitř. Vzduch byl čerstvý a byl cítit solí z moře. Turisti nad tim ohrnovali nos, ale mě to samozřejmě přišlo normální. Vždyť tady od malinka žiju. Mamka je Italka, ale taťka je z New Yorku. Slíbil mi, že tam semnou jednou pojede, abych se tam podívala. Prý je to nezapomenutelný zážitek. Všechny ty mrakodrapy a tak. Snad by se mi podařilo ho přemluvit, aby mohla jet i Vanessa.
Při pohledu na moře a pláž jsem se za snila, ale naštěstí to dlouho netrvalo a zase jsem se vzpamatovala. O čem myslíte, že jsem asi tak přemýšlela? Já myslím, že to není těžké uhodnout.
Po tom co jsem se nasnídala, oblékla a vyčistila zuby jsem na sebe hodila trochu make-upu, řesenky a tužky na oči. Zbylo mi ještě tak 20 minut do odchodu do školy, tak jsem usedla k počítači. Sjela jsem všechny stránky o US5, které jsem znala a najela i na pár českých blogů. Někde byli jenom fotky a jinak nic moc. Nic nového jenom zase fotky a videa.
Vypnula jsem počítač, vzala svojí bílou kabelku, do které jsem hodila pár potřebných věcí jako například klíče, mobil, peněženku a lístek na autobus a prchala do školy. Seběhla jsem dvě patra dolů, kde mě zastavila mamka. "Ahoj broučku. Už jdeš do školy?" zeptala se mě. "Ahoj mami. Jo, ještě mam sraz s Vanessou. Včera se vrátila z toho Říma a já jí ještě neviděla. Tak se budem courat do školy. Opravdu už musim jít nebo mi ujede autobus." rozloučila jsem se s ní a vyběhla z domu. Ještě jsem viděla, jak mamka kouká z okna a mává mi. Ohlídla jsem se k zatáčce, kde už vyjížděl autobus. Klasika. Zase nestíhám. Rozběhla jsem se na zastávku, která byla tak 120 m odemně. Naštěstí jsem to stihla a tak jsem nemusela sbíhat ten příšerný kopec, abych přišla včas na sraz s Vanessou. Autobus sjel z kopce a já vystupovala na další zastávce skoro před Vanessy domem. "Ashleeey!!" zavolala na mě Vanessa a šla přímo ke mně, když jsem vystupovala z autobusu. "Nessííí!" oplatila jsem jí a objaly jsme se. Daly jsme se po chodníku rovně a mířily spolu ke škole pro vysvědčení. "Jak bylo v Římě?" zeptala jsem se a čekala, až se rozpovídá. "Super." odpověděla pouze. Přišlo mi to divný. Něco se tam asi stalo. "No tak povídej přece, muselo se tam toho stát hodně!" optimisticky jsem jí pobídla k tomu, aby konečně začala sama vykládat. "No byli jsme s Angelou v aquaparku a Angela si tam zlomila na dvakrát ruku, takže je teďko v nemocnici." řekla smutně."Cože? Co to trdlo dělalo?" vytřeštila jsem na ní oči. "Když sjížděla tobogán a vlítnula dole do vody, tak se praštila rukou o kraj bazénu. Já jí říkala, ať nechodí na ten krajní tobogán, když ona né! Prostě na něj musela jít!" šla a při tom pořád koukala do země. Při cestě do školy jsem vyprávěla, co se stalo u US5 a povídaly jsme si i o tom novým povlečení. Chtěla jsem zase začít o té večeři s US5, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Takže to přece jenom bude překvapení. Možná…

"Ashley Catarina de Luca." zvolala naše třídní přes celou třídu. Já se poslušně zvedla a zamířila k tabuli. "V pololetí to bylo vyznamenání, ale teď už ne. Tvoje vysvědčení zdobí 4 dvojky a 1 trojka." "Trojka?!" vypískla jsem. "A to z čeho?" podívala jsem se na ní vražedným pohledem. "Z matiky." odpověděla mi v klidu. Ano, v klidu. Vytrhla jsem jí vysvědčení z ruky a šla zpátky do své lavice. Byla jsem naštvaná, jelikož matikářka byla naše třídní. Byla jsem tak ráda, že se na ní nebudu muset dva měsíce dívat!
"Tak jaký bylo vysvědčení?" zeptala jsem se mě Vanessa s úsměvem, když jsem naštvaně přidupala před školu. "Je to taková kráva!" zařvala jsem. "Cože?Kdo-?" "Ona! Ona si myslí, že mě tímhle asi naštve, ale to je na omylu! Já jí to dam na začátku roku sežrat i s úrokama! Taková-" ječela jsem a přitom jsme si to kráčily domů. "Stop! Ashley, uklidni se! O kom mluvíš?" "Je v tomhle městě ještě nějaká jiná kráva než naše třídní?!" "Co ti provedla?" ptala se opatrně Vanessa. Bála se, abych zase nevybuchla a nezačala ječet, ale to se jí nepovedlo. Moje povaha je nevypočitatelná, takže nikdy nevíte co udělam. "Co mi provedla?! Ta- ta- ta- učitelka mi dala trojku z matiky na vysvědčení?! A to jsem závěrečný test napsala na 2! To snad není možný!" Vanessa mi uklidňovala celou cestu domů. Já nedělala nic jinýho než jsem nadával a nadávala. Zastavily jsme se před Vanessy domem a já se s ní rychle rozloučila a s hlavou plnou nadávek šlapala domů, do kopce. Třískla jsem doma s dveřmi a bez jakéhokoliv pozdravu vlítla nahoru do pokoje. Třísknula jsem kabelkou vedle skříně a flákla sebou na postel. Uvolnila jsem se a ležela tam. Né, že by mi na škole nějak extra záleželo, ale tohle vysvědčení jsem chtěla vyznamenání. Dělala jsem pro to maximum. Neměla jsem chuť nic dělat a asi bych nedělala, kdyby mi někdo nezavolal. Znuděně jsem se zvedla z postele ke kabelce. Vyndala z ní mobil a jediným dotykem na displej jsem příjmula hovor od Vanessy. K narozeninám jsem dostala novou dotykovou Nokii na kterou jsem byla opravdu pyšná. "Ano?" řekla jsem do telefonu. "Co to jako má znamenat?" vyjela na mě z druhé strany Vanessa. "Počkej, o čem to mluvíš proboha?" zeptala jsem se, protože jsem fakt nevěděla o co jde. "O tý večeři s US5! Výsledky jsou na internetu!" zaraženě jsem jenom koukala před sebe a představovala si tam to moje jméno. "Bože, my jsme to vyhrály?!" zeptala jsem se s nadějí v hlase Vanessy a čekala na odpověď.

Autor:Marky :)*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 janča janča | E-mail | 22. srpna 2009 v 16:50 | Reagovat

pls rychle pokračkoooo

2 N.Izzy N.Izzy | 22. srpna 2009 v 17:59 | Reagovat

Waaaw pokračko:-)

3 izAbEl izAbEl | 22. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

woow skvělý !! ... pokračuj

4 Kaťulaa Kaťulaa | E-mail | 23. srpna 2009 v 12:24 | Reagovat

To je tak skvělá povídka. Rychle pokráčko, prosíím!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama