33.díl - Osudné stěhování

17. srpna 2009 v 22:24 | Ila |  Osudné stěhování
Smáli jsme se a každá se houpala na houpačce v parku. Bylo chvíli ticho a pak na mě Kája promluvila.
"……Ilčo?.....Mě se nikam nechce =(, byla bych ráda tady. Sice v ČR mám všechny kamarády, ale tady mi to příjde lepší a jednodušší."
"A hlavně si zapomněla říct, že je tady Richie =)." Kája se na mě podívala, usmála se a bylo hned jasný, že mám pravdu.
"Já to mám teda úplně opačně."
"Opačně? Ty chceš zpátky do ČR?"
"Jo chci! A taky pojedu. Přemejšlela jsem o tom a až mi bude 18 let, tak pojedu do ČR."
"A kde chceš bejt?"
"Ještě vůbec nevím. =( Doufám, že budu moc bejt u babičky a když ne, tak vážně nevím….Stalo se docela dost blbých věcí a já bych na to ráda zapomněla. Tady ve škole si udělám půlku třeťáku a v ČR to snad dostuduju všechno. Odmaturuju a pak se uvidí co bude dál."
"Fůha….nevím co na to říct. Je to tvoje volba."
"Neříkej nic =). A měla by si bejt ráda, že se budem zase vídat často! xD"

"Já mám radost."
"Nějak jí nevidím. xD"
"Jsem šťastná vnitřně." obě jsme se začali smát xD. Vždycky máme výbuchy smíchu i když se není čemu smát. Prostě jsme si pěkně pokecali v klidu. Kája se bála, že se nestihne rozloučit s Míšou, ale ona přijede z dovolené o den dřív než odjede.
Druhý den mě Kája s nadšením probudila a dokonce mi přinesla snídani do postele.
"Co se děje?" řekla jsem pěkně rozespale.
"Co by se dělo?"
"Jo počkej, už vim. Dneska se jde do studia za klukama co? =(. Já tam vůbec nechci!"
"Ilčo, nech toho, slíbila jsi mi to!"
"No jo, proto ta snídaně, že?" na Káji tváři objevil úsměv.
"Sem si mohla myslet. Kolik je vůbec hodin?"
"Je 8:53."
"Děláš si ze mě srandu? :-o Takhle brzo mě budit?"
"Kluci pak nemaj čas =(. Takže rychle, za 20 minut tam máme bejt."
"Já tě zabiju, to si mi to nemohla říct dřív? Ne, nic neřikej. Jdu se oblíknout a jdem."
Ještě na půl rozespalá jsem s Kájou vycházela z baráku. Pár lidí co jsme potkali, tak na mě koukali jak na blbce a nějak znechuceně.
"Vidíš to? Každej mě nesnáší, ani nevim co o mě na tom internetu píšou =(. Proto chci vypadnout!"
"Ale nekecej, koukaj tak na tebe, protože máš ještě omačkanej obličej. Před pár minutama jsi vztávala."
"Sakra, je to hodně vidět?"
"Ne není."
"Nekecej! Jak vypadám?" ale to už mi Kája neodpověděla, protože zvonila na zvonek u studia. Chvíli se nic nedělo, ale pak na nás z okna začal mávat Vincent.
"Pojďte dovnitř dámy." ozval se Izzyho hlas ze zvonku. V duchu jsem si říkala, ať se rychle obrátím a jdu domů. Nechtěla jsem vidět Izzyho, ale na druhou stranu se chci rozloučit s ostatníma. Už jsem nemohla nic vrátit, dveře nám otevřel Jay a pozval nás dovnitř.
"Ahoj holky, běžte po schodech nahoru, zahněte do prava a tam už uvidíte kluky."
"Ahoj Jay." řekla Kája nadšeně a běžela po schodech nahoru. Já jsem se na Jaye jen usmála a nic neřekla.
"Jééé, ty si teďka vztávala co? xD"
"Je to tak vidět? Kája mi neřekla v kolik hodin tady máme bejt, jen mě vzbudila a oznámila, že už máme jít. Jinak bych si nařídila budíka."
"Vždyť je to jedno. Hlavně že si tady. ;) Už běž nahoru." Pomalu jsem šla po schodech nahoru a slyšela Káju jak si povídá s klukama.
"Tak rád tě vidím." přiběhl Richie a objal mě.
"Já tebe taky." kromě Izzyho jsem se objala se všema. Jen jsem mu řekla "Ahoj". Kluci pořád povídali, Kája taky, já jen seděla a poslouchala. Chris mi nabídl ať si vezmu co chci za pití. Zvedla jsem se, nalila si pití a šla si stoupnout k oknu. Koukala jsem na mraky, jak se pohybují a najednou na mě někdo promluvil.
"Můžu?"
"Bože! lekla jsem se tě."
"Promiň, chtěl bych si s tebou promluvit."
"O čem by si chtěl mluvit?!"
"O všem, prostě všechno probrat. Proto jsem přišel. Mohla by jsi dneska veče…." Richie Izzyho přerušil.
"Ilčo a Kájo. Jak už víte, tak pojedeme do USA a dlouho se neuvidíme. Takže máme pro vás malý překvapení =). Večer v 18 hodin pro vás přijede auto, takže buďte připravený. ;)." podívala jsem se na Káju co to má jako znamenat, ale ona jen zvedla ramena, že neví.
"Jaký překvapení?"
"Když je to překvapení, tak vám to snad nebudem řikat ne?" vybalil na mě Richie.
"Ale jak se máme připravit?"
"Ono, vlastně se nemusíte připravova, že ne kluci? Vám to sluší pořád."
"Díky za lichotku Jayi. Jak se máme, ale oblíknout?"
"Necháme to na vás ;)."
"To jste hodný." od té doby jsem stále přemýšlela co se bude dít. Izzy se několikrát snažil něco mi říct, ale vždycky ho někdo přerušil. Už bylo kolem 14 hodiny a Jay nás pomalu začal "vyhazovat". Měli ještě hodně práce, tak jsme s Kájou museli jít.
Cestou domů se mě Kája zeptala na něco co jsem ani sama nevěděla.
"Mám jednu malou otázečku."
"Mám se bát?"
"Určitě ne."
"Tak sem s ní."
"Jak to máš s Izzym? Miluješ ho?" když mi Kája dávala tuhle otázku, tak bylo vidět, že se bojí, abych na ní nevyjela. Zaskočilo mě to a já nevěděla jak odpovědět.

Autor: Ila
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marky :)* Marky :)* | E-mail | Web | 18. srpna 2009 v 0:29 | Reagovat

Pokrááčko chce Marky...HNED! xD

2 janča janča | E-mail | 18. srpna 2009 v 9:44 | Reagovat

pokračkooo

3 N.Izzy N.Izzy | 18. srpna 2009 v 11:25 | Reagovat

No užaaaasnýýýý:-)určite pokracování:-)

4 Kajush xP --> Magooor Džou xD Kajush xP --> Magooor Džou xD | E-mail | 19. srpna 2009 v 16:17 | Reagovat

Mmmm, žeru tu povídku ;) a děsně mě baví to číst x))...
Mám ještě jednu malou otázečku ;D a nebojim se, že na mě vyjedeš xD... > Kdý bude pokračování??!! x))  

5 Ila adminka Ila adminka | E-mail | Web | 20. srpna 2009 v 14:24 | Reagovat

[4]: No to nevím, teďka nemám čas =(. Ale budu se snažit co nejdřív to ukončit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama