4.díl - Splněný sen tří italských holek

24. srpna 2009 v 11:22 | Ila |  Splněný sen tří italských holek
Kuju, že tuhle FF-ku čtete a doufám, že se vám líbí. Taky budu ráda za každý nový komentář ;)
-------------------------------------

"Samozřejmě, že ne!" teďko už jsem nechápala opravdu nic! Jak to teda ví? "Moment, jak teda víš, že sem nás tam přihlásila?" zeptala jsem se jí a čekala co odpoví. "Protože tvoje jméno je na druhým místě!" telefon jsem si přidržela ramenem a silně se štípnula. Pořád jsem nic nechápala a tak jsem doufala, že se probudím a nebudu mít trojku na vysvědčení a ani nebudu na druhým místě. Začala jsem se uklidňovat dokud mi nedošlo, že vlastně nevim co je na druhým místě."Seš tam?" ozvala se Vanessa.

"Ashley, to tě ani nezajímá co je na druhým místě nebo už to víš?" pomalu jsem se přesunula k velkému otevřenému oknu a zeptala se Vanessy co je na tom druhém místě. "Ty seš opravdu blbá! První místo, 31.7.2009 Večeře s US5, třetí místo balíček věcí s US5 v hodnotě 70 euro." hned jak to dopověděla neunikla mi věta, kterou by řekl asi každý "Přeskočila si druhý místo! Vanesso, dělej! Co je na druhým místě?" zaječela jsem do telefonu, protože jsem věděla, že to bude něco velkého! Vemte si to logicky. První místo večeře s nima a třetí balíček v hodnotě 70 euro. Já v životě nic nevyhrála, takže mě by stačil i ten balíček. " Ty to fakt nevíš, Ashley?" zasmála se do telefonu Vanessa a v tu chvíli jsem myslela, že praštím telefonem o postel, seběhnu kopec, vlítnu k ní do baráku a jednu jí prostě vrazím! "No dobře," pokračovala " na druhém místě je…setkání fanklubu!!" z mých úst neuniklo hlasité zapištění. Praštila jsem s telefonem o postel a běžela dolů do kuchyně. Nevím proč zrovna tam, ale měla jsem tak neuvěřitelnou radost, že to ani nešlo. "Doprdele, doprdele…" pořád jsem opakovala a sbíhala schody po dvou. Vlítnula jsem neuvěřitelnou rychlostí do kuchyně a skočila taťkovi kolem krku. "Bože, co se děje?" zeptal s taťka vyděšeně. "Vyhrála jsem, vyhrála jsem!" "Co jsi vyhrála?" "Setkání s US5. Chápeš to tati?" "Ne, nechápu a nikdy nepochopim." zasmál se taťka. "Odvezeš nás tam?" "Kam." "Do Německa." "Kdy?" "Já nevim, jdu to zjistit!" zase jsem rychlostí blesku vylítnula schody nahoru a okamžitě zapnula počítač. Koukla jsem se na postel a viděla tam chudáčka novýho mobila, jak tam bezvládně ležel u poštáře. Já jsem tam s nim takovou radostí švihnula. Zvednula jsem ho z postele a podívala se na něj. Na tapetě jsem měla fotku z Říma, když jsem byla s Vanessou a Angelou. Měly jsme zmrzlinu (já svojí oblíbenou skořicovou) a seděly jsme v parku. Mezitím co jsem pozorovala tu fotku se mi načetl počítač. Okamžitě jsem najela na internet a na naše italský stránky, protože jsem doufala, že už to tam Vanessa dala. A měla jsem pravdu, takže mi ulehčila práci a já to nemusela hledat. Opravdu. Na prvním místě byly nějaký dvě Němky a druhé místo zdobilo moje a Nessy jméno. Najela jsem na e-mail, kde na mě čekalo 7 nepřečtených zpráv. Většinou to bylo od fanynek a jejich různé otázky, ale zhruba ve prostřed byl e-mail od Marcuse. Otevřela jsem ho a přejela těch pár řádek očima. Až pak jsem se pustila do pořádnýho překládání, protože e-mail byl v němčině.

Děkujeme Ashley, že jste se zapojila do soutěže o večeři s US5. S radostí vám oznamuju, že jste vyhrála druhé místo v soutěži což obnáší, že se dostanete dvě vstupenky na 5. setkání fanklubu. Doufáme, že se dostavíte 1.8.2009 do Essenu. Čeká vás překvapení, ale jaké se dozvíte až na místě. Budete tam jako VIP členové, takže do 10 dní čekejte, že vám poštou přijdou kartičky, které musíte mít připnuté na oblečení.
Prosím potvrďte, že se setkání zúčastníte.
Ještě jednou vám gratuluju,
Marcus

"Pane bože, pane bože! To snad není pravda!" vypískla jsem a otočila se třikrát na mojí židli. Nevěřila jsem tomu a pořád byla v šoku. Dneškem začaly prázdniny a já jedu na setkání. Kriste pane! Klikla jsem na "odpovědět" a začala psát svůj potvrzovací e-mail.

Dobrý den,
nemůžu tomu uvěřit. Poprvé jsem něco vyhrála a nevím jak mam poděkovat. Samozřejmě se já i moje kamarádka setkání zúčastníme a velice rády. Děkuji za instrukce a těším se na to překvapení.
Ashley

Kliknula jsem na odeslat a vyběhla z pokoje. Sjela jsem dolů do přízemí po zábradlí. Když jsem, ale sjížděla poslední schody dole mě viděla mamka a já už věděla, že neuniknu nějakým kecům."Ashley!!" zařvala. "Okamžitě slez dolů! Kolikrát ti mam říkat, ať nejezdíš po zábradlí! Ty to jednou zničíš a kdo to bude platit. To si nemůžeš najít jinou zábavu, než jezdit po zábradlí?!" zaječela znova. "No to je hezký, že se bojíš o zábradlí, ale kdybych spadla a zlomila si vaz, tak by to bylo asi jedno co?" teď jsem čekala, že mi jedna přilítne a nemýlila jsem se. Na tyhle mamky facky už jsem, ale uměla reagovat, takže jsem se ohnula a zdrhala za tátou do pracovny. "Tatíínku můj?!" zaklepala jsem a vešla dovnitř."Ano Ashley?" ozval se táta, tak jsem vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. "Copak děláš?" zeptala jsem se opatrně, protože taťka neměl rád, když ho někdo rušil při práci. "Chci zarezervovat letenky." chjo, zase někam odletí a já zůstanu doma. I když i to má svoje výhody. "A kam to bude tentokrát?" "Asi na Antarktidu." mrknul táta a já na něj zůstala čučet. Posadila jsem se na křeslo ke krbu a dívala se do prázdného krbu. "Proč zrovna tam?" "To byl jenom vtip, rezervuju letenky tobě, Vanesse a Angele." "Cože? My někam poletíme?" vyvalila jsem na něj oči. "Ano, do New Yorku. Na pár dní. Domluvili jsme se na tom s Vanessy i s Angely rodiči, ale holky to ještě neví, jsi první." O můj bože, to už jsem opravdu nevydržela a začala doopravdy a nahlas křičet. "Tatííííí, děkujíí." přiběhla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. "Nechtěla by jsi tu velkou radost projevovat trošku jinak, než pištěním? Já vím, že tu radost máš asi velkou, ale tohle je přece jenom trochu..přehnané." zasmál se taťka. "Ale to je úžasný, poletíme do New Yorku a pojedu na setkání a …" "Jo, to setkání. Kdo vás tam odveze." zeptal se taťka a dál psal něco do počítače. "No, já myslela, že bys nás tam mohl odvézt ty, kdyby to šlo." "No to nevim holky. Německo je daleko a.." "Kapesné mam našetřený a mam ho hodně, mohly jsme tam letět, zaplatila bych si to a Vanessa určitě má taky něco našetřeno, protože její kapesné je o dost větší než to moje." malinko jsem se usmála a čekala na tátovo odpověď. "No, proberu to s maminkou a uvidíme. Taky to budu muset probrat s Vanessy rodiči." "Děkuju moc tatí a kdy se letí do toho New Yorku?" zeptala jsem se, ale kéž bych nikdy neznala odpověď. Protože ta odpověď byla přesně ta, kterou jsem nechtěla slyšet. 1.8….co teď?

Autor: Marky :)*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 24. srpna 2009 v 11:24 | Reagovat

dneska je budu mít ty pohledy jo tak chceš ho vyměnit za nějaký plakáty

2 izAbEl izAbEl | 24. srpna 2009 v 11:37 | Reagovat

oou blbě načasované ... pokračuuuj

3 janča janča | E-mail | 24. srpna 2009 v 11:54 | Reagovat

superní povídka!!! =) pls rychle pokračkooo

4 nikca nikca | 24. srpna 2009 v 15:47 | Reagovat

superovy honem pokracko

5 Kaťulaa Kaťulaa | E-mail | 24. srpna 2009 v 18:00 | Reagovat

Super, pokráčko!:-)

6 N.Izzy N.Izzy | 24. srpna 2009 v 21:13 | Reagovat

Pokračkoooo urciteee:-)

7 Deni Deni | E-mail | 25. srpna 2009 v 19:08 | Reagovat

Dobrýýý ty naše nadějná spisovatelko;)pak si napíšu až budeš slacná o autogram jo?=)=D

8 katy katy | 25. srpna 2009 v 20:31 | Reagovat

vyborny pokracuj :)

9 Nisee Nisee | 26. srpna 2009 v 10:52 | Reagovat

parádní povídka....už se těším na další díl....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama