5.díl - Splněný sen tří italských holek

26. srpna 2009 v 15:02 | Ila |  Splněný sen tří italských holek
"Ne, ne, ne, ne, ne!! Proč zrovna prvního srpna? To není jiný datum, kdy se může letět do New Yorku? Musí být jiný datum do takového velkého města. Prvního srpna nemůžu!" sedla jsem si smutně zpátky do křesla a dala jsem obličej do dlaní. Nebrečela jsem, ale byla jsem neuvěřitelně smutná. Měla jsem si vybrat, co chci. New York nebo US5? US5 se můžou rozpadnout a neuvidím je nikdy. New York se jen tak nerozpadne. "Ale proč ne 1.8? Myslel jsem, že budeš ráda!" otočil se na židli směrem ke mně taťka. "Já jsem ráda, ale 1. srpna je to setkání a já tam mam jet i s Vanessou.

A je to setkání s US5, chápeš? US5…" mezitím co jsem mu říkala, jak oboje pro mě moc znamená, taťka byl zažraný do počítače a vypadalo to, že mě vůbec nevnímá. Najednou jak zvednul telefon a vymačkával čísla. Otočila jsem se a koukala na něj. On mě asi opravdu nevnímal. Chvíli jen s někým mluvil, ale anglicky a já mu rozumněla pár slov. Položil mobil zpátky vedle klávesnice a otočil se ke mně. "Promiň Ashley, ale nejde to pošoupnout. Je to jediný termín. Nabídnuli mi skvělý zahraniční pobyt a nebudete tam pár dní, ale čtyři měsíce. Budete chodit do školy v New Yorku." oči se mi zalily slzami a už jsem nevěděla co mam říct. Můj sen se opět rozplynul jako mlha. "Ashley, je mi to tak líto! Nevěděl jsem, že…" omlouval se taťka. "Nemůžeš za to." zvedla jsem se a odešla do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a do přehrávače dala CD In control reloaded. Hlasitost jsem nastavila na 10, což bylo hodně potichu. Jako první začala hrát svižnější písnička Rhythm of life. Jediným zmáčknutím tlačítka jsem přepnula na písničku Gone. Tu jsem měla opravdu ráda. S ovladačem jsem třísknula někam na stůj a lehla si do postele. Hlavu jsem přimáčkla na polštář a potichu vzlykala. Hlavou mi prolétali různé otázky jako například proč. Taky jestli už to Vanessa ví. Jsem zvědavá kdo jí to řekne. Já to asi teď nedokážu. "Tak blízko jsme byly! Tak blízko!" praštila jsem vztekle do polštáře a napsala Vanesse smsku.

Ve 20:00 u kamene. Musis prijit! Je to opravdu dulezity!! :(

Dopsala jsem to a odeslala. Sedla jsem si k počítači a najela na e-mail, kde mi nečekal žádný nový, ale pár e-mailů od fanynek, na které bych měla odpovědět. Teď jsem na to opravdu neměla náladu. Do kolonky e-mail jsem napsala Marcusův e-mail a do předmětu jsem dala smutného smajlíka a napsala jsem tam 5. setkání fanklubu. Pustila jsem se do psaní omluvného e-mailu. Samozřejmě u toho nechyběli slzy a doufala jsem, že to Marcus pochopí. Vysvětlila jsem mu, že jsem se nečekaně dozvěděla o pobytu v New Yorku a ať se na mě nezlobí. Odeslala jsem to a smutně vypnula internet. Měla jsem hodinu na to se upravit a utřít slzy. Za hodinu jsem totiž měla být u kamene.
Oblékla jsem si svoje oblíbené bílé kraťasy a žluté tílko bez ramínek. Mobil jsem strčila do kapsy a namalovala se řasenkou. Make-up jsem vůbec nepoužila.
Seběhla jsem v rychlosti schody dolů, protože jsem měla tak 10 minut na to dojít nahoru na útes k našemu kameni. Nic jsem rodičům neřekla a zavřela za sebou dveře. Na nohách jsem měla žluto-bílé žabky a svižným krokem jsem kráčela nahoru do kopce. Trvalo mi asi 7 minut, než jsem vylezla ten kopec. Vanessa tam už seděla a koukala na zapadající slunce. Potichu jsem k ní přišla a sedla si vedle ní.
"Co jsi potřebovala?" zeptala se mě, aniž by se na mě podívala. "Jenom, že na setkání nejedeme." "Já vím." řekla sklesle. "Jak to, že to víš?!" otočila jsem se na ní. Přitom jsme obě seděli na velkém kamenu a koukali na zapadající slunce. Na tohle místo nikdo nechodil, takže jsme věděli, že tu budeme sami.
"Jak dlouho to víš?" zeptala jsem se. "Tvůj taťka volal mému a domlouvali se na odletu do New Yorku, slyšela jsem ho." "Tak alespoň pozitivní na tom je, že jedem na čtyři měsíce do New Yorku ne?" zkusila jsem udělat menší úsměv, ale jaksi se mi to nepovedlo, protože tohle nebylo úsměvný asi trochu. "Alespoň nám nebude Angela závidět a budeme v New Yorku všechny tři." seděli jsme tam mlčky ještě tak přes hodinu. Přiznávám, že mi ukápla slza, ale nějak se s tím smířit musím.

Přišla jsem domů něco po desáté hodině, a jelikož jsem nedala rodičům vědět, že odcházím už u dveří jsem cítila problém. Sotva jsem zmáčkla zvonek už se rozletěly dveře a v nich stála rozčilená mamka. Čapla mě za ruku a vtáhla dovnitř. Vyškubla jsem se jí a rozběhla se ke schodům. Tam jsem se otočila čelem k ní a přitom si držela polorozdrcenou ruku. Přiznávám, že to opravdu bolelo. "Co si jako o sobě myslíš? Že se sebereš a odejdeš si kam si chceš bez toho, abys řekla kam deš?!" rozeřvala se máma. "Byla jsem s Vanessou!" řekla jsem v klidu, což jí ještě víc rozčílilo. "A to to nemůžeš alespoň říct?! Máš všechno, co chceš a nemůžeš se stejně chovat slušně!!" "No to je skvělý! Člověk přijde domů a hned se na něj ječí!" otočila jsem se na patě a vyšla první dva schody, ale zastavila mě opět řvoucí matka. "No to si ze mě děláš už prdel ne? Co si jako o sobě myslíš? Že si budeš odcházet kdy chceš? Neznamená, že když začali prázdniny, že nemůžeš dostat domácí vězení mladá dámo!" pozvedla jsem jedno obočí a dál poslouchala mojí řvoucí matku. "A víš co, víš co? Vem si koště a můžeš vytřít chodbu. Já ti ukážu jak se budeš chovat. Máš moc volnosti na tvůj věk!" "Hm.." otočila jsem se a a vyšla schody do svého pokoje. Tam jsem si zapla přehrávač s CD In control reloaded a švíkla sebou na postel. Mobil jsem položila na svůj noční stolek a natočila si fotku US5 k sobě. Koukala jsem na jejich fotku a nedokázala zastavit slzy. Měla jsem před očima setkání a místo kde jsem taky mohla být, ale bohužel jedu do New Yorku. Bohužel? Nevím. Nevyznám se v sobě. Měla jsem jen dva sny! Vidět US5 a letět do New Yorku a teď oba sny přišli, ale ve stejný den a já si ani nesměla vybrat. Prostě letím do New Yorku.
Autorka: Marky :)*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 N.Izzy N.Izzy | 26. srpna 2009 v 16:54 | Reagovat

Užasnyyyy ale mas upa stejny sny jako ja:-D :-D

2 N.Izzy N.Izzy | 26. srpna 2009 v 16:55 | Reagovat

jo a samozrejme pokračowaní :-)

3 nikca nikca | 26. srpna 2009 v 17:42 | Reagovat

hustyy honem pokracko

4 izAbEl izAbEl | 26. srpna 2009 v 18:56 | Reagovat

senza ... pokračuuj

5 janča janča | E-mail | 26. srpna 2009 v 19:09 | Reagovat

superní!!! pls rychle pokračko

6 Nisee Nisee | 26. srpna 2009 v 22:02 | Reagovat

woooow!!!pokráčko!

7 Kaťulaa Kaťulaa | E-mail | 1. září 2009 v 20:10 | Reagovat

Bezva povídka, pokráčko!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama