6.díl - Splněný sen tří italských holek

28. srpna 2009 v 23:15 | Ila |  Splněný sen tří italských holek
"Trička, tílka, kalhoty, šaty, sukně, kraťasy, sešity, učebnice…." kontrolovala jsem už po několikáté svůj seznam věcí do New Yorku. Čtyři měsíce jsou přece jenom hodně a ke všemu tam chodit do školy. Bydlet budeme v rodinném domě mojí babičky. Je to babička, kterou jsem viděla jednou v životě, ale budem u ní s Vanessou a Angelou bydlet. Čtyři měsíce mimo Itálii v městě mých snů. Ze setkání nám bylo s Vanessou sice smutno, ale už jsme se s tím smířili. Angele to dokonce bylo líto taky, protože věděla co to setkání pro nás znamená. "Doháje já určitě něco zapomenu." zavřela jsem dva velké kurfy a snesla je dolů do haly. "Tatí? Kdy odjíždíme?" zavolala jsem na tátu, protože on nás odveze s Vanessou do Říma, kde na nás bude čekat na letišti Angela a společně nasedneme do letadla.

"Nessa s jejím tátou na nás budou čekat za 10 minut, takže bychom měli trošku chvátnout." odvezla jsem svoje kurfy do auta. "Máš všechno?" zapřemýšlela jsem a pak si vzpomněla na dvě věci, co jsem nechala v pokoji! "Notebook a devílka!" ano, táta mi dal svůj notebook a nechá si můj počítač. Chtěla, abychom měli v New Yorku připojení na internet a nemuseli tak telefonovat a esemeskovat. Budeme si prostě a jednoduše psát e-maily. "No tak pro to utíkej, ne?!" zasmál se taťka a já rychlostí blesku vylítla nahoru do pokoje a čapla jsem tašku s notebookem. Zavřela jsem za sebou dveře a vzpomněla si na plyšového devílka. Vlítla jsem opět do pokoje a z postele vzala plyšového devílka. Můj pokoj byl téměř prázdný, protože jsem tady nechtěla nic nechat. Všechno jsem si chtěla vzít sebou. Jediné co tu zbylo byly prázdné skříně, knížky, můj počítač, přehrávač, malá televize s DVD a stolní lampa na nočním stolku. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji a zavřela dveře. Zkontrolovala jsem, jestli mam v kabelce svůj deníček a seběhla schody dolů.
Zastavili jsme před Vanessy domem, kde čekala Nessa a její taťka. Hned nasedli do auta a jeli jsme směr Řím. Cesta trvala asi tak 4 hodiny a byla opravdu velmi nudná. Poslouchala jsem mp3, koukala z okýnka a povídali jsme si s Vanessou. Až teď, v autě na mě dolehl opravdový smutek. Dneska v tuhle dobu jsem mohla být v Německu na setkání. V tuhle dobu se určitě fotili fanynky s klukama z US5. Hodiny totiž ukazovali necelých 18:00 a my jsme za půl hodiny měli být na letišti. Letadlo do New Yorku odlétalo v 20:00, ale ještě jsme si museli v cestovní kanceláři vyzvednou letenky a jít odevzdat kufry. Před terminálem číslo 2 čekala Angela také s dvouma kuframa. U Angeli stála mamka i taťka a sledovali jak vystupujeme z auta a vytahujeme kufry. Já se s mamkou rozloučila včera, protože dneska brzo ráno jela moje mamka s Vanessy mamkou do Francie za lidma ze střední školy.
Přišli jsme všichni před terminál číslo 2 a všichni se navzájem pozdravili. Pak jsem si došla pro vozík na kufry, který miluju a dělají se s ním nejlepší kraviny. Na jeden vozík jsme naskládali všechny kufry a na druhém vozíku jsme se vozily po letištní hale. Rodiče šli mezitím vyzvednout letenky. Trvalo asi třičtvrtě hodiny než přišli a nakonec jsme šli všichni společně k odbavování kufrů. Když nás odbavili, rozloučili jsme se s rodičema a samozřejmě nechyběli slzy. Doprovodili nás, až tam kam mohli, ale bohužel potom co jsme jim ukázali pasy jsme už museli jít sami. Sami tři holky do letadla. Sice než jsme došli ke vstupu do letadlo byla taková zkleslá nálada, ale hned co nám označili letenky a my měli dlouhou chodbou dojít, až k vchodu do letadla jsme se začali usmívat. Bylo to úžasný. Takhle mi tři jsme poprvé letěli bez rodičů. Zkontrolovali nám letenky a už jsme nastupovali do letadla.
Letadlo bylo opravdu obrovské. Mělo tři řady a my sedili úplně napravo. A jelikož byli sedačky po třech, tak jsme nemuseli sedět vedle cizích lidí. Sedla jsem si k okýnku, i když holky protestovaly, ale nakonec jsme se domluvily, že se během 12 hodinového letu vyměníme.
"Ashley! Proč nemůžu bejt první já u okýnka!" stěžovala si Angela. "Já tě tam pustím hned, hned co vzlítneme." usmála jsem se na ní. Seděla jsem vedle Angeli a Vanessa seděla u uličky. Po půl hodině se konečně letadlo začalo pomalu rozjíždět. Vzlétnutí bylo trochu krutý, protože mi vždycky zalehnou uši, ale hned po tom, co nám letušky dovolili se odpoutat jsem pustila Angelu k okýnku. Byla spokojená jako bleška. Opravdu vypadala jako byste dali malému dítěti dudlík a ono v klidu zavřelo pusu, cumlalo dudlík a koukalo co se kde děje. U Angeli to bylo akorát tak, že v klidu se usadila, koukala z okýnka a opravdu ani nepípla.
I když jsem nesměla, zapnula jsem si mobil a udělali jsme pár fotek s Vanessou. Možná by se s náma fotila i Angie, ale ona jaksi spala. Uběhla hodina letu a mě přišlo jako by to byla celá věčnost. Neměla sem ráda, když se letělo letadlem dlouho. V televizi běžel film Plnou parou vzad, ale já ho znám nazpaměť takže jsem si jenom kupovala coca-colu a koukala na obrazovku na sedačce, kde ukazovali, kudy letíme. "Proč je tady dohajzlu taková nuda?!" nevydržela jsem a řekla trošku víc nahlas. "Ashley!" okřikla mi Vanessa. "Ano mami?" zeptala jsem se s úsměvem. "Je 22:00 a většina lidí tady spí! Zkus spát taky." "Jak mam asi spát v letadle? Já nikdy nespím v letadle." chvilku jsem mlčela a pak mi docvaklo co řikala. "Kolik, že si říkala, že je hodin?" "Teďko je 22:01, proč?" zamračila se na mě. "Právě končí setkání." Vanessa se zamračila ještě víc. "Ashley, nemysli na to!" připomenula mi. "Jak na to asi nemam myslet? Dneska mohl být nejlepší den mého života!" "Můj taky, ale letíme na čtyři měsíce do New Yorku. Budeme tu studovat, je to taky náš sen. A tohle určitě není poslední setkání." smutně jsem koukala na svoje nohy. "Ashley, nesmíš si to tak brát." podívala jsem se na ní vražedným pohledem a naštvaně se zvedla. "Proč mi pořád tuhle větu říkáš? Nesnáším jí!!!" řekla jsem ještě víc nahlas a tím jsem přilákala zvědavé oči cestujících. Rozhlédla jsem se po letadle a dívala se na lidi, co zírají na mě. Koukla jsem se pod sebe, kde seděla Vanessa. "Už v životě mi tu větu neříkej!" sebrala jsem se a s plným močovým měchýřem jsem odešla na záchod. Prošla jsem uličkou úplně dopředu a čekala, až nějaká paní vyleze ze záchodu. Asi po 5 minutách (pro mě však s plným močákem to byl celý let do NY) vylezla paní a já na záchod vlítnula. V klidu jsem se vyčůrala a pak jsem chtěla zase v klidu odejít na svoje místo. Neuvěřitelné jak mě to vyprázdnění močového měchýře uklidnilo. Došla bych na svoje místo taky klidná, kdyby když jsem vycházela ze záchodu nezačali turbulence. Jak letadlo sebou cuklo a já se lekla, praštila jsem se hlavou o roh dveří. "Kur-" než jsem to dořekla viděla jsem výraz vyplašené letušky a usmála se na ní. Přitom jsem si pořád držela čelo. Pekelně to bolelo. Jakmile letuška zpozorovala, že mi to asi opravdu bolí přišla ke mně a koukla se jestli jsem si to čelo nerozsekla. "Je to v pořádku slečno, chcete přinést led?" zeptala se milým hlasem letuška. "To by jste byla moc hodná." usmála jsem se na ní a když odešla pro led v duchu jsem si na ní pořádně zanadávala, protože mi na tu rostoucí bouli na čele pořád šahala. "Tady ho máte. Chcete pomoct najít svoje místo?" "Ne, to je v pořádku jste moc hodná." usmála jsem se a kráčela pomalu na svoje místo. Uraženě jsem obešla Vanessu a sedla si doprostředka. "Co se ti stalo?" zeptala se ustaraně Vanessa, když viděla, že si na hlavě držím led. "Co by se mělo stát? Nic, jenom jsem se praštila!" "Hele Ashley, nehraj si na uraženou!" "Já si nemam hrát na uraženou? Fajn, ale ty přestaň říkat tu nejhorší větu na světě!" "Jestli se budeme teďko hádat, tak to chci vidět, jak spolu vydržíme ještě čtyři měsíce!"
Zbytek cesty proběhl už v klidu a bez hádek a křičení na sebe. Angela se vzbudila a bavila se s náma. Nakonec jsem i já usnula a Vanessa taky. Vzbudila jsem se až půl hodinky před přistáním. Letuška nám oznámila, abychom si zapnuly pásy, protože budeme zachvilku přistávat a to znamenalo jenom jedno. Jsme v New Yorku! Nejkrásnějším městě na světě!


Autor: Marky :)*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katy katy | 29. srpna 2009 v 10:50 | Reagovat

krásnýýý:-)

2 Deni Deni | E-mail | 29. srpna 2009 v 11:19 | Reagovat

Super=)

3 nikca nikca | 29. srpna 2009 v 12:04 | Reagovat

kraaaaaaasa honem pokracko

4 izAbEl izAbEl | 29. srpna 2009 v 14:46 | Reagovat

krásný ... pokračuuj :-)

5 N.Izzy N.Izzy | 29. srpna 2009 v 16:40 | Reagovat

Užasnýýý pokracowanííí urcite:-)

6 janča janča | E-mail | 29. srpna 2009 v 19:34 | Reagovat

super!! pokračko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama