7.díl - Splněný sen tří italských holek

3. září 2009 v 14:14 | Ila |  Splněný sen tří italských holek
"Jdu městem svých snů, kráčím přes Broadway. Ať kolem hřmí a rámusí!" zpívala jsem si písničku z Madagaskaru a nahnula se k Vanesse. "No tak, vždyť ta slova znáš. Dvě malá slůvka." usmála jsem se na ní a čekala, až odpoví. "New York." vypadlo z Vanessy a Angela na nás koukala jak na dva blbečky. Konečně jsme byli z letadla venku a já se pořádně protáhla. Byla jsem z toho sezení opravdu slušně zlámaná.

Stály jsme na letišti a šly za davem lidí, protože jsme opravdu nevěděli, kudy máme jít. Tohle nebylo jako letiště v Evropě, tohle bylo mega letiště. Došly jsme až k těm pásům, kde čekáte na svoje kufry. Našly jsme svůj let z Itálie a čekaly, až nám přijedou kufry. U těch kufrů to bylo opravdu na dlouho. Vždycky kolem nás projelo miliony kufrů, ale ty naše nikde. Pak Angela zahlédla oba svoje kufry a tak jsme jí je pomohly vytáhnout. Stály jsme tam další půl hodinu, než jsme našly moje a Vanessy kufry. Teď už to jenom chtělo najít halu, kde na nás měla čekat babička s dědou.
Babičku s dědou jsem viděla jednou v životě, takže jsme se řídili podle nejnovější jejich fotky. "Myslíš, že jsou támhle?" ukázala Angela ke vchodu do letiště a všichni jsme studovaly tu fotku. "Ne to asi nejsou oni, ale támhle je Richie s Izzym!!" vypískla jsem a ukázala jsem na druhou stranu letiště. "Cože? Kde?" vyjela Vanessa. "Už zašli za roh." usmála jsem se a Vanessa poznala, že si dělám srandu. Angela vybuchla smíchy a Vanessa na mě zírala vražedným pohledem. "Ashley! Já tě zabiju!!" řekla a rozeběhla se za mnou. Nechaly jsme kufry kuframa a běhaly po letištní hale. Angela zatím kufry hlídala, aby nám je někdo neukradl. Brzo jsme to běhání vzdaly a přesunuly se k Angele. Udýchaný jsme došli k Angie a já si vyčerpaně sedla na kufr a hlasitě oddechovala. Nessa udělala to samí. Otočila jsem hlavu a viděla, jak směrem k nám od vchodu jdou dva starší lidi. Chvilku jsem se pozorovala a poznala, že jsou to oni. Ještě jednou jsem se pro jistotu koukla na fotku. "Jo, to jsou oni." řekla jsem a vstala. Chytla jsem oba kufry, a jelikož byli na kolečkách, tak ani nebylo těžké jim jít taky naproti. Cestou jsme se hlasitě domlouvaly, jestli jim máme říct Ahoj nebo dobrý den. To je dilema.
"Ahoj holky." pozdravila moje babička. "Dobrý den." řekly jsme všichni a já si uvědomila, proč říkám svojí babičce dobrý den. Babi s dědou se na sebe usmály a vysvětlili nám, že jim máme tykat.
"Ale Ash, ty si opravdu vyrostla! Naposledy jsem tě viděl, když ti bylo 6 a to jsi šla poprvé do školy!" začal děda s vyprávěním. Říkal jak jsem byla upovídaná, když jsem byla malá. Opravdu trapas. Všichni kromě mě se smáli. Včetně Vanessy a Angie.
Jeli jsme dědovo autem, a když jsme projížděli centrem New Yorku nešlo nekoukat na ty mrakodrapy, obchody a to všechno. V Itálii bylo všechno poloviční. Hned jsem věděla, že se mi tady ty čtyři měsíce bude líbit. A ten jeden celej měsíc budeme mít prázdniny. Dokonalý!
Čekala jsem, že babi s dědou budou mít nějaký malý rodinný domek a on byl docela velký. Pokoj pro hosty byl opravdu obrovský a tam jsme měli další čtyři měsíce bydlet. Babi s dědou nám pokoj trochu upravili. Každá měla svojí postel, svůj stůl a svojí skříň. Docela by mi zajímalo, jak to stačili za ten měsíc tam všechno přestěhovat. "Tak holky, tady budete 4 měsíce bydlet. Trochu jsme vám to tu upravili, tak doufáme, že se vám tu bude líbit." řekla babi a zavřela za sebou dveře. "Úžasný, perfektní, dokonalý!" řekla jsem a skočila na postel v rohu pokoje. "Tady budu spát já!" usmála jsem se na holky, který si rozdělovaly zbylé dvě postele. Hned u postele jsme každá měla svůj stůl. Okamžitě jsem to celý prohledala a zkontrolovala místo ve skříních. Položila jsem svůj notebook na svůj stůl a zapojila ho do zásuvky. Holky si svoje notebooky taky vyndaly. Bylo to docela komický. Každá měla svůj notebook, ale v jiné barvě. Já měla svůj krásný vysněný bílý, Vanessa černý a Angela tmavě modrý. Hned jsme si ho každá zapnuly, abychom napsaly e-maily rodičům. Trvalo nám celý den, než jsme si pokoj upravily podle sebe. Všechno vybalili a večer jsme šli celý dům prohledat.
"Večeře byla výborná." pochválila Vanessa babičce jídlo. K večeři jsme měli hamburgery. "Jo, souhlasím. Na takovouhle stravu si rychle zvyknu." zasmála jsem se. Po večeři jsme zalezli opět do svého pokoje a sedly si každá ke svýmu počítači. "US5 pojedou do USA!" řekla Vanessa. "Co?" otočila jsem se k ní. "Jo, odlétají tenhle týden." usmála se na mě. "Skvělí! A nevíš do jakého města?" řekla jsem s nadějí v hlase. "To tu nepíšou." odpověděla mi smutně. "Pochybuju, že pojedou do New Yorku." dál jsme s Vanessou řešili US5 a Angela, kterou to zjevně moc nezajímalo si četla časopis. Mezi sebou jsme se samozřejmě bavili italsky, ale s babičkou a dědou jsme mluvili anglicky. Čekala jsem, že to bude horší, ale tak hold to nebude zas tak těžký. Což bylo ovšem pozitivní, ale z té školy jsem měla děsný strach. Když jsem koukala na internetu je to nějaká střední škola zaměřená na cestování a jazyky. Jediné pozitivum na tom bylo, že hlavní jazyky byla angličtina a španělština a jako volitelný jsme si mohli vybrat italštinu a francouzštinu. Španělsky řeknu sotva ahoj, tak z toho mam docela strach, ale Angela španělštinu ovládá celkem dobře. Alespoň máme někoho, kdo nám bude dělat s Nessí domácí úkoly. Anglicky umíme všechny a italsky samozřejmě taky. A shodli jsme se, že francouzštinu vynecháme.

Moje první noc ve vysněném městě proběhla v pořádku. Nic se mi nezdálo a ráno jsme všechny tři vylezly z postele v 10 hodin. Hned co jsme se nasnídaly jsem babičce řekla, že to jdeme okouknout do nového města. Samozřejmě jsme neunikly radám jak správně přecházet silnici a že nemáme chodit daleko.
Venku bylo sice pod mrakem, ale bylo dusno, takže jsem si vyrazila v kraťáskách a tričku s krátkým rukávem. Takhle letně jsme byly oblečené všechny.
"Která bude první zastávka?" zeptala se Angela. "Já nevim, asi nějaký obchoďák? Chtěla bych to tu všechno okouknout, abychom tu nebloudily i za čtyři měsíce." řekla jsem. "Myslím, že bychom si někde měli koupit mapu New Yorku." dodala Nessa. "Půjdem na Manhattan!" vykřikla jsem, protože jsem na billboardu viděla reklamu na Manhattan. Nakonec jsme se dohodli, že dneska prostě Manhattan vyhrává, ale nějak jsme se tam museli dostat.
"Tak pojedem metrem ne?" navrhla jsem. "To by šlo, ale jaká je to vlastně zastávka?" zeptala se Angela. "Asi opravdu někde koupíme tu mapu." zasmála jsem se a vyrazily jsme do prvního obchodu, kde by mohli mít mapu New Yorku. Ani jí nebylo tak těžké sehnat. Zjistili jsme, že na Manhattanu staví metra prakticky všude a hlavně nejsme od něj daleko. A jelikož je Manhattan hodně velkej jako první jsme zvolily výlet k Soše Svobody.
Domů jsme se dostaly něco po 20 hodině naprosto unavené chozením. Jasně babička s dědou měli strach, ale tak už nejsme malé a umíme se o sebe postarat. Jenže tohle ustaraným prarodičům nevysvětlíte…

Prolezli jsme za dva týdny tak půlku New Yorku. Na US5 jsme ještě nenarazili a už jsme s Vanessou byli smířené, že ani nenarazíme. Angelu to nějak netrápilo. US5 měla ráda, ale nebyla jejich věrná a střelená fanynka.
Autorka: Marky :)*
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 izAbEl izAbEl | 3. září 2009 v 14:26 | Reagovat

skvělý ... pokračuuj

2 maria maria | 3. září 2009 v 15:58 | Reagovat

super dílek,rychle pokráčko.

3 janča janča | E-mail | 3. září 2009 v 16:42 | Reagovat

superní!!! pls rychle pokračkoooo

4 Kaťulaa Kaťulaa | E-mail | 3. září 2009 v 17:28 | Reagovat

Upě super povídka, rychle pokráčko!:-)

5 N.Izzy N.Izzy | 3. září 2009 v 18:35 | Reagovat

Nadhernýýý pokračování :-):-)

6 Deni Deni | E-mail | 4. září 2009 v 16:46 | Reagovat

Juuu=D super=)

7 Nikola Nikola | 5. září 2009 v 11:02 | Reagovat

Hezký pokračuj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama