18.díl - Let do Ameriky

11. února 2010 v 19:51 | Ila |  Let do Ameriky

Vypráví M*MaJQi

Párty začíná, všichni se dobře bavíme. Richie tancuje s Izzym, Michelle, Caycem, Patrcii, Vincentem, Giny, Lucasem a ještě s pár lidma v jedné partě. Já (Markét), Jay, Lena, Leny kamarádka Lili v partě druhé a kolem nás tancuje spousta dalších lidí, některé ani neznám, ale znají je kluci.
Dárky pro mě a Richieho jsou zatím na velkém stole. Budou se rozbalovat až o půlnoci.
Když je půl desáté hrají se pomalé písničky. Izzy hnedka vytáhne Michelle a musím říct, že jim to spolu moc sluší, nikdy bych nevěřila, jak Izzy umí ploužit a Michelle si to s Izzym užívá. Když se hraje asi pátý ploužák přijde pro mě Richie. "Půjdeš tancovat"?
"No...". Podávám se na Jaye, ten se uměje. "jo, ráda". Jdeme tedy tancovat, přitom si povídáme.
"Richie co jsi myslel, tím, když jsi mě minule políbil, že se to nemělo stát"?
"To je těžké".

"Aha... já totiž čekám na vysvětlení, nechápu to. Možná jsem udělala chybu já, neměla jsem tě nechat aby jsi mě líbal". Řeknu smutně.
"Ne ty jsi neudělala chybu, jen se to nemělo stát".
"Jo jasně, tak co se děje".
"Já prostě s tebou nemůžu nic mít a na ten polibek, by jsme měli oba zapomenout".
"Někdy se zapomíná špatně".
"Jenže, já to dělám kvůli tobě".
"Co děláš kvůli mě"? optám se nechápavě.
"Víš moc dobře, že spolu nic mít nemůžem".
"To řekl kdo"?
"Jay"!
Já se zarazila, podívala se na Richie, který se na mě díval krásnýma očima.
"Jo, Jay, jasně". Oh bože, proč jsem tak pitomá, dělala jsem si nároky, možná jsem měla i Richieho ráda, smála jsem se s ním, užila si moc legrace a teď to skončí? Všechno hezké? Ne, já musím jet domů, tady nebudu. Podívala jsme se na Richieho a řekla. "Promiň... já musím jít". Začala jsem procházel mezi lidma co spolu tancovali. "Markét počkej"! Křiknul na mě, ale ja se neotočila a šla dál. Spíše už pomalu běžela směrem do pokoje, kde jsem se pak zavřela. Přitom mi začali tejct slzy.
Netrvalo ani deset minut a ja někdo začal ťukat na dveře, byla to Michelle.
"Michelle promiň, já teď chci být sama".
"Co se děje, utekla jsi, proč"?
"Prosím, Michelle já chci být sama". Na hlase je poznat že brečím.
"No tak, přeci nebudeš brečet, máš narozeniny".
"Michelle to bude dobré, jdi se bavit".
"No, jak chceš, ale přijď dolů, chci aby ses bavila, jsou to tvoje narozeniny".
"Neboj". Michelle odejde a já zůstanu v pokoji zase sama. "Musím prostě pryč". Řeknu si pro sebe a podívám se na skříň, uvnitř jsou moje věci a kufr. Hned otevřu skříň a začnu házet věci do kufru. Přitom mi tečou slzy, jenže najednou slyším.
"Proboha co to děláš"? Otočím se a vidím Bráchu (Jaye), který na mě zírá a zavírá při tom dveře.
"Balím se".
"To vidím, ale proč, snad letíme až za dlouho".
"Já ne! letím hnedka, jak to bude možné". Řeknu a utřu si slzy.
"Ty brečíš"?
"Ne"! Lžu, ale ne moc přesvědčivě.
"Vidím jak ti kapou slzy, co se děje"? Brácha se posadí na postel a podívá se na mě a já na něj.
"Chci domů".
"Ale noták, to ti nevěřím".
"Ale jo chci"! Křiknu trochu naštvaně, což jsem nechtěla. "Promiň nechtěla jsem křičet".
"To je dobré, co se děje"?
"To nejde".
"Jsem tvůj brácha, tak mi to řekni. Sedni si a povídej". Já tedy hodím poslední věc do kufru a sednu si vedle Jaye. "Tak povídej, stalo se něco? Někdo ti něco udělal? povídej Markétko". On mi řekl Markétko? Tak mi ještě nikdy neřekl.
"Jay, to je těžké, nevím jestli se o tom můžu s tebou bavit".
"Můžu o všem, vždyť to víš".
"Jay, já vím, že tě to naštve".
"Slibuju, že se nenaštvu".
"Naštveš, já to vím a máš na to právo". Jay mě chytil kolem ramen a já se opřela o jeho rameno. "Udělala jsem blbost, jenže to nebyla blbost, udělala jsem to protože jsem chtěla".
"Co jsi udělala"?
"Líbala se s Richiem". Vyhrknu. Jay chvíli nic neřiká. "Zlobíš se, já vím, zakazoval jsi mi cokoliv mít s Richiem, jenže já se snažila. Když on je tak úžasnej, pořád se s ním směju, jsem s ním ráda, oba máme rádi stejné věci... ".
"Já vím, vím, že jste skoro stejní".
"Udělala jsem co neměla, jenže já Richieho mám ráda a nemůžu tu být, když on je tu. Ne když ho nesmím milovat".
"Ale Markét... ". Nenechám Jaye domluvit.
"Udělala jsem co neměla a teď musím jet pryč".
"Nemusíš".
"Ale jo".
"Nemusíš a nebreč". Podá mi svůj kapesník abych si mohla otřít slzy. "Poslouchej, možná jsem tě až moc chránil ale nechci aby jsi byla smutná. Nechtěl jsem aby jsi něco měla s Richiem, jelikož on hodně cestuje, nemá skoro žádný volný čas. Ty víš jak je to se mnou a Lenou". Přikývnu. "Nemáme skoro na sebe čas, jsme spolu jen málo a nechci aby jsi jen seděla doma čekala než se Richie vrátí, aby jsi s ním byla pár dní, někdy jen hodin, pak se loučila a zase čekala, chtěl jsem tě tohohle ušetřit. Ale ne ti nic zakazovat, možná jsi to špatně pochopila. Jen tě chráním".
"Jay, já tohle nechci zažít, jenže nemůžu si pomoct, Richie pro mě znamená hodně".
"To vidím sám. Popravdě jsem tě od něj hodně odrazoval, ale myslel jsem to dobře". Já se usměji, ale ještě pořád mi tečou slzy.
"Jay já tě nechci zklamat, ale chci být s člověkem kterého mám ráda".
"Nezklameš mě, ty ne. Jsi moje ségra a já tě bude mít rád s Richiem i bez něj".
"Děkuju". Vrhnu se mu kolem krku.
"No ták neškrtit". Vtipkuje Jay, ale také mě obejme. "No, ale tak se vrátíme dolů, máš přeci narozeniny, tak si to musíš užít".
"To je pravda".
"A Richiemu, klidně řekni co k němu cítíš".
"A nebudeš naštvanej"?
"Nebudu, budu šťastnej, že ty jsi šťastná". Ještě jednou Jaye obejmu, narovnám s Jayovou pomocí věci zpátky do skříně.
"Děkuju".
"Není zač, tak upaluj si to užít".
"Jo dobře a ty nejdeš"?
"Zachvilku přijdu". Já tedy odejdu zpátky za ostatníma, kde se ještě plouží.

...Mezitím Jay v mém pokoji.
Sedí a kouká kolem sebe. "Tohle jsem nečekala". Ozve se za jeho zády Lena.
"Co tu děláš"?
"Chtěla jsem jít za Markét, všimla jsem si že utekla, ale jak vidím tak je vše zase zřejmě v pořádku".
"Vše úplně v pořádku není, ale dá se říct, že to bude".
"Slyšela jsem váš rozhovor".
"Ty jsi poslouchala za dveřma"?
"No, přišla jsem a slyšela jak si tu povídáte, dveře nebyli dobřené, tak jsem vše slyšela".
"Asi si myslíš, že jsem sobec, když jsem ji to zakazoval. Já lásku mám a ona ne".
"Chránil jsi ji, ale jsi chytrej a udělal jsi před chvilkou dobrou věc. Na těch dvou (myslí mě a Richieho) je vidět, že se k sobě mají".
"Já jen doufám, že nebude zklamaná. To je to co nechci".

...Zpátky na oslavě
Hned jak vstoupím do dveří spatří mě Michelle. "vše v pořádku"?
"Snad jo".
"Bála jsem se co s tebou je".
"Promiň, jestli jsem byla protivná, ale já jsem byla trošku vyplašená a málem jsem udělal velkou chybu ale Jay mi pomohl".
"To jsem ráda, vidíš, je fajn mít bráchu".
"Jo to je", Přiznám. Když zvážím že mě Jay chtěl chránit, ani se mu nedivím, má pravdu. Je možné, že se s Richiem moc neuvidím, vidím jak je to s Jayem a Lenou, nejsou spolu tak často.
"A tak pojď tancovat".
"Nemám s kým".
"Ale máš". Dovedla mě za Izzym. "Tak ti ji vedu".
"No konečně, jsem málem zapustil kořeny. Zatančíme si? Čekám tu na tebe".
"Jo dobře". Jdem si s Izzym zatancovat a pro Michelle si přijde Richie.
"Díky za všechno".
"Cože? co"? Nechápu.
"Díky tobě jsem teď s Michelle, pamatuješ jak jsi to mezi náma urovnávala, za to díky, možná bych bez tebe teď s Michelle nebyl a to bych o hodně přišel ona je prostě úžasná, nejlepší".
"Jsem moc ráda, že si rozumíte, hodíte se k sobě".
"O díky".
Dotancovala jsem s Izzym a šla si sednou na bar a dala si džus. V zápětí si přisedne Richie. "Co se stalo"?
"Nic Richie promiň, já jsem se jen potřebovala vypovídat".
"Já tě nechtěl ranit, ale víš, já ti nechci dělat problémy".
"Žádné problémy mi neděláš".
"To si jen myslíš".
"Vím to a vím to jistě".
"Ne nevíš. Chci ti říct, že ten polibek nechci vymazat, ale musím".
"To už nemusíš".
Richie se na mě dívá nechápavě, ale v tom ho osloví Jay. "Můžeš na chvilku"?
"Jasně". Richie s Jayem odejdou na chodbu a v tom se vedle mě posadí Izzy.
"Nazdárek, ty jo co se děje Jay odtáhl někam Richa, to asi zjistil, že jste se spolu líbali v parku co? No to bude rambajs".
"Cože, ty jsi nás vyděl"? Tážu se překvapeně.
"Jasně já i Michelle. Ale to jsem asi řikat neměl". Napadne ho najednou. "neboj, ja to nikomu neřeknu ani Jayovi NE".
"To klidně můžeš".
"Vždyť by to nevydejchal".
"Myslím, že vydejchal".
"To brachovi věříš hodně".
"Jasné, je to přeci můj brácha". Izzy se poškrábe se na hlavě a udělá nechápavý obličej. Ale to už se vrací Jay s Richiem a ten se usmívá.

Autorky: Míša a Markéta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hoho hoho | 28. února 2010 v 21:13 | Reagovat

Když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se
ti stane něco špatného. Jmenuji se Daisy, je mi 7let mám blond vlasy a
děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15 lidem
zjevim se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě. Tohle neni
vtip! Něco
dobrého se ti stane v 15:22 -někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne
MILUJI TĚ!!! P.S.: NEPORUŠ TO... Sorry, že ti to posílam. Posílam to ze
strachu. Ne o sebe, ale o své blízké. Tento dopis pochází
z Venezuely byl vyslán, aby změnil tvůj život a udělal tě
šťastnější. Pošli tento dopis 20 lidem do 96 hodin. Změny se dočkáš do 5
dnů. Alena Kovaříková, která to poslala 22 lidem, v losovani vyhrála
automobil. Erik Pražák, který tomuto dopisu neuveřil do 5 dnu dostal
rakovinu..pls.neposílej Zpátky..Díkk

2 Mistr Mistr | E-mail | Web | 29. června 2012 v 11:03 | Reagovat

Já se vrátím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama