24.díl - Let do Ameriky

18. února 2010 v 19:51 | Ila |  Let do Ameriky
Vypráví M*MajQi

Když bylo šest hodin, byly jsme s Michelle docela unavené. Michelle šla na bar a já si zatím lehla na chvilku na gauč a koukala na film.
Michelle seděla na baru a přišel za ní kluk, ten co byl na párty Jeff.
"Ahoj můžu si přisednou"?
"Ahoj, jo, přisedni".
"Děkuju, jsi milejší než včera večer".
"Včera? Večer"? Nechápe Michelle.
"No, chtěl jsem tě na párty vyzvat k tanci a ty jsi mě docela odpálkovala".
"To se omlouvám, včera jsem to trošku přehnala s pitím. A jak se jmenuješ"?

"Jeff".
"Já Michelle".
"Těší mě a odkud jsi"?
"Z Anglie".
"Taková dálka".
"Jo, jsem tu s kámošem a přítelem na takové malé dovolené"?. Jo řekla to s přítelem, ona Izze prostě miluje.
"Aha... a máš teďkom něco v plánu"?
"Ne, jen učení, ale na to dneska asi kašlu, budu se učit zase zítra, proč"?
"No jestli si nechceš jít zahrát kulečník".
"To neumím hrát".
"Já tě o naučím".
"Tak super, jdem hrát kulečník". Souhlasí Michelle.
Jdou do vedlejšího salonu, kde jsou kulečníkové stoly.Vemou si vše potřebné a Jeff učí Michelle hrát kulečník, docela to začalo Michelle bavit. Hrála kulečník s Jeffem až do desíti hodin. Pak si řekla, že by už měla jít, jelikož je docela pozdě a zítra se zase musí učit. Rozloučila se s Jeffem a vyměnila si s ním číslo, jelikož kulečník prý nehráli naposled.
Když přišla Michelle na pokoj, já už spala i s knížkou, který ležela kousek vedle mě, prostě jsem usnula při učení. Michelle mi knížku dala na stůl, šla se osprchovat a taky zalehla do postele, jelikož to učení, pak hraní kulečníku ji docela unavilo, ale nemohla usnout. Myslela na Izze. Dovolat se mu nemohla, měl vypnutej telefon, měla o Izzyho strach, napsala mu smsku, sice asi zbytečné, když má vypnutý telefon, ale napsala. Asi po hodince, usnula.

...Druhý den...
Já vstala už v devět hodin, ale Michelle spala. Richie mi napsal jestli bych mohla k němu přijít na pokoj, tak jsem si vyčistila zuby, oblékla a šla za nim. Richie měl už také strach o Izzyho, také se mu snažil dovolat, ale marně. Řekla jsem mu, že by jsme to možná měli říct Jayovi, když se tedy nevrátí do dnešní osmé hodiny. Richie souhlasil. Já se šla zase učit a Richie šel na sraz s kámošema.
Michelle vstávala k desáté hodině. Nevypadala zrovna energeticky, celé dopoledne ležela a učila se.
"Michelle, půjdem na oběd"?
"Jo asi jo, potřebuju něco sníst". Řekla posmutněle.
"Trápí tě Izzy, že"?
"Jo, nevím kde je, nenapíše a nic".
"Já vím, mluvila jsem s Richiem jestli dneska do osmé hodiny nebude na hotelu, budem to muset říct Jayovi, stejně mu musí být divné, že Izze nepotkává".
"Jo, řekneme mu to jestli se neukáže".
Zašly jsme s Michelle na oběd, když jsme se vrátily, našly jsme pod dveřma obálku, byla pro Michelle. Tak si ji vzala a začala číst. Bylo tam napsáno, že dneska v půl páté se sejdou v salonku u baru. Ale kdo to napsal, to nevím, jelikož se nepodepsal.
"To bude možná od Jeffa".
"Kdo je Jeff"? Nechápala jsem
"Potkala jsem ho na baru a prej byl i na párty".
"Aha, já tam moc lidí neznala jménem, takže nevím kdo to je. Ale ty tam půjdeš"?
"Nevím, musím se učit".
"No, tak si to ještě promysli".
"Mno, nevím spíš nepůjdu".
Šly jsme se zase učit, máme toho hodně a jelikož se blíží nový rok, tak jsme chtěly mít na Silvestra a nový rok volno, takže jsme teďkom trošku přidaly v učení.
Když bylo chvilku před půl pátou, tak se Michelle nemohla vůbec soustředit na učení. Najednou se ale sebrala a řekla jen "Za chvilku přijdu". A odešla. Seběhla schody a běžela do baru, kde bylo jen pár lidí. Zastavila se rozhlídla a uviděla Giny s Caycem. Pomalu tedy šla ke dveřím, které vedou do salonu. Chvilku před nima stála, ale pak se rozhodla je otevřít. Otevřela dveře, ale byla tam tma. Snažila se najít na zdi najít vypínač, ale nedařilo se. Ale najednou ji někdo chytil za ruku. Michelle nevěděla kdo to je jelikož, nic neviděla, jen černo. Samozřejmě se lekla.
"Nechtěl jsem tě vyděsit".
"Ale povedlo se ti to".
"Omlouvám se".
"A kdo jsi, co chceš"?
"Tebe, jen a jen tebe".
"Jo jasně".
"Nevěříš"?
"Ne, kdo vůbec jsi"?
"Ty moc dobře víš kdo jsem".
"Jeff"?
"Jeff? Kdo je Jeff? ja tedy rozhodně ne".
"A kdo tedy jsi? nenapínej mě, nemám na tohle čas ani náladu".
"Proč nemáš náladu"?
"To je složité, tomu by jsi nerozuměl".
"Možná jo".
"Ne, nerozuměl by jsi tomu a nebudu o svých problémech mluvit s někým koho neznám".
"Ale znáš mě až moc dobře".
"Jo? Že si nepamatuju".
"No to máš špatné. Ale jestli chceš vědět kdo jsem, tak stačí najít vypínač a uvidíš kdo jsem".
"Jo jenže ten jsem nemohla jaksi najít". Právě ta osoba co je s Michelle v salonu zamkla dveře.
"Co děláš"?
"Nechci aby jsi mi utekla, potřebuju aby jsi mě vyslechla".
"A to musí být zamčené dveře"?
"No, ne, ale nechci aby jsi mi utekla".
"Tak povídej poslouchám".
"Napřed se na to posadíme". Dovedl Michelle k pohovce a oba se usadili. "Mám takový problém, jsem zamilovaný do jedné dívky, ale nějak se mi nedaří si ten vztah udržet, ale nelžu ji, jen někdy provedu něco co tu dívku bolí. Myslíš, že mi ještě někdy odpustí".
"Pokud ji podáš vysvětlení, které bude pravdivé a únosné, tak to pochopí a pokud tě má i ráda, možná ti odpustí".
"A myslíš, že mi opustí"?
"Nevím, nevím co by udělala ona".
"A co by jsi udělala ty"?
"Možná bych odpustila, jsem taková, dovedu odpouštět".
"A myslíš, že dovedeš tedy i mě odpustit"?
"Co ti mám odpouštět"?
"Vše co jsem udělal špatně". Najednou se rozsvítí lampička a Michelle uvidí vedle sebe sedět Izzyho, který pokračuje. "Vše co se týkalo Patricie, Alexe, vše co jsem zvoral dovedeš mi to odpustit"?
"Izzy"?
"Ano"?
"Kde jsi celou tu dobu byl? měla jsem strach".
"Na tom nezáleží, záleží na tom, že jsem o všem přemýšlel. Vím, že jsem ti ublížil, musel jsem o všem přemýšlet, co jsem udělal špatně. Nevím jak seš na tom ty, ale já vím, že tě pořád miluju a chci se snažit být takový abych si tě zasloužil, všechny svoje problémy jsem vyřešil a Patricie se mezi nás motat už nebude. Vlastně nebude ani moct. Ale jestli mě už nemáš ráda, pochopím to. Ubližoval jsem ti".
"Izzy jo ublížil jsi mi, ale i tak tě pořád miluju. Nevím jak to myslíš s tou Patricií, ale ona mi taky hodně ublížila. Dovedu ti odpustit, ale nedovedu zapomenout".
"Já vím".
"Pořád tě miluju".
"I já tebe".
"Jsme oba tak paličatí, vím,že někdy na těch našich rozporech mám zásluhu i já a mrzí mě to. Ale já už nechci tyhle rozpory, prosím".
"Ani já ne. Chtěl bych další a poslední šanci, prosím".
"Jo, já bych taky chtěla další šanci, ale ty o žádnou prosit nemusíš, nikdy jsi u mě neskončil, pořád tě miluju". Řekne Michelle a políbí Izzyho.
"Chtěl bych aby jsme začali na novo, vím, že na vše nezapomeneme, ale můžeme tak začít"?
"Jo můžeme". Izzy políbí Michelle a je vidět, že jsou oba zase šťastní. "Izzy, nezlob se, ale musím se jít učit, za pár týdnů mám zkoušky".
"Nezlobím se, ale budeš mít večír volno"?
"Myslím, že se tam čas najde".
"V tom případě se pro tebe stavím".
"Dobře už teď se těším".
"Já taky". Michelle ještě políbila Izzyho a pak vesele vyběhla zpátky na pokoj.

...Na pokoji...
"Tak jsem zpátky".
"To vidím a koukám nějaká rozjančená".
"Jo to jsem".
"A kde jsi byla"?
"Šla jsem do toho salonku".
"Fakt? a co se dělo? kdo tam byl"?
"Izzy".
"Jo? To jsem ráda, že se ukázal je v pořádku"?
"Je v pořádku".
"To jsem si oddechla, už jsem se bála, že ho budeme muset nechat hledat".
"To já taky".
Já se usmála a pustily jsme se s Michelle zase do učení.

Dny utíkaly a byl tu Silvestr, já sice řikala, že se učit nebudu, ale učila jsem se prostě jsem zjistila, že nějako nestíhám narozdíl od Michelle, do které to učení padalo samo. Strávila jsem tedy všechen čas až do večera nad učením. Michelle odešla už v sedm hodin na silvestrovskou slavnost do restaurace, kde se tancovalo, pilo...
Když bylo osm hodin, ozvalo se ťukání.
"Dále".
Ve dveřích stál Richie.
"Tak jsem na slavnost"?
"Ještě chvilku já musim dopsat ten dějepis".
"Markét, už jsem tu podruhé a pořád dopisuješ dějepis".
"Promiň, ale ja se potřebuju učit".
"Řikala jsi, že naS se nebudeš učit. Přitom nad tím sedíš od rána".
"Já vím, ale ja se to musím naučit, potřebuju ty zkoušky udělat".
"Jo, ale snad se jednou můžeš uvolnit od učení a jít se bavit, vždyť posledních pár dní neděláš nic jiného než to, že se učíš".
"Richie ja ti to vysvětlovala".
"Jo dobře, tak super. Víš já jsem se s tebou chtěl na Silvestra bavit, ale nevim jestli ty se chceš bavit se mnou. Možná je ti učení přednější než já".
"Ale, to není pravda, já... ". Nedořekla jsem větu, Richie odešel a zavřel za sebou dveře. "Tohle jsem nechtěla". Řekla jsem si pro sebe, opřela se o postel a podívala se na stůl, kde leží džíny, tričko, mikina... prostě věci na slavnost.
Autorky: Míša a Markéta
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama