38.díl - Osudné stěhování

3. března 2010 v 2:36 | Ila |  Osudné stěhování
Opět velká omluva! Ale do konce tohodle roku to fakt dopíšu xD Já teda doufám, že to dopíšu do konce školního roku xD
Myslím, že kvůli tomu, že píšu ty díly, tak pozdě, tak už to nikdo nečte =( Ale doufám, že se ještě někdo najde a tuhle povídku si přečte rád ;)
Budu ráda, když napíšete komentář. Pěkný čtení!
-----------------------------------------------------
Oslava trvala do 20 hodin a ani se mi nechtělo domů. Proto jsem se s Míšou domluvila, že u ní přespím a pomůžu jí uklidit. Se všemi jsem se rozloučila a za všechno jsem poděkovala. Zrovna, když jsme uklízely kelímky od limonád, tak mi zavolala babička. Byla jsem tak ráda, že jí po dlouhé době slyším. Povídaly jsme si asi přes půl hodiny a já se stále odhodlávala se zeptat, jestli u ní budu moci bydlet. Když nastala chvilka ticha, odhodlala jsem se a zeptala se. Byla trošku zaskočená, ale ihned mi to dovolila, že bude ráda, ale musím se domluvit s rodičema. Spadl mi kámen ze srdce a já budu moci dostudovat školu v Praze! Těch pár měsíců snad nějak doženu. Radostně jsme se s babičkou rozloučily a já šla opět pomoci Míše.

Po mé oslavě bylo opět vše, jako před tím. Škola, učení a nudné večery, které jsem trávila sama doma. Rodiče neměli stále čas a já nevěděla, kdy se mám s nimi domluvit na tom stěhování. V té největší nudě jsem přišla na to, že bych si všechno mohla pomalu zařizovat. Zavolala jsem do mé školy v Praze a domluvila se s ředitelkou, že tam budu opět chodit. S babičkou jsem se domluvila v jakém pokoji budu přebývat, přes internet jsem si pokecala se všemi přáteli z ČR a pomalu jsem začala Míšu připravovat, že se budu stěhovat do Prahy. V první okamžik jsem viděla, že se jí to vůbec nelíbí, ale na druhou stranu mě chápala. Věděla, že v Praze jsem doma a tady jsem jen pár měsíců. Ale tady jsem toho zažila snad víc než za celý svůj život v Praze.

Byla sobota, obyčejný den, kdy svítilo sluníčko a já se opět nudila. Nalila jsem si džus, vzala jsem si ručník, MP4 a šla k bazénu. Lehla jsem si, pustila jsem si písničky a hezky se opalovala. Pomalu jsem začala usínat, ale po chvíli jsem cítila, že mi na obličej nehřeje sluníčko, tak otevřu oči a nademnou stojí táta! Radostně jsem tátu i mamku objala. Nestačila jsem ani nic říct a hned mi zavázali oči a já musela jít. Když jsem se mohla povídat, tak předemnou byl nádhernej marcipánovej dort a vedle obálka s nějakým dárkem. V obálce byly peníze, za které si zaplatím autoškolu a ještě jsem dostala nový mobil. Z dárků jsem měla velkou radost, ale z rodičů ještě větší. Stále tu byl ten problém, říci jim o stěhování. Nevěděla jsem, co na to řeknou, jestli mě vůbec pustí, ale to jsem si nechtěla připouštět. Čekala jsem až do večera, oba seděli v obýváku a pili kafe. Tohle byla nejlepší příležitost! Pomalu jsem si sedla na křeslo a přemýšlela jsem jak začít. Nejdřív jsem se vyptávala, jak jim to jde v práci, co zažili, když byli pryč a tak. Když už mi všechno řekli a pak se začali vyptávat mně, tak sem konečně začala. Koukali na mě jak na blázna a hned mi skočili do řeči a začalo poučování. V jednu chvíli jsem myslela, že se do Prahy už nepřestěhuju, ale když jsem jim oznámila, že sem si vše zařídila, tak o tom začali víc přemýšlet. Pomalu se spolu i pohádali, ale naštěstí mi to dovolili! Budou mi posílat peníze na můj účet, budu muset babičce doma pomáhat, budu taky někdy něco nakupovat já a taky budu muset přidávat na vodu, elektřinu, atd. Podmínkou taky bylo, že si musím najít brigádu a s tím jsem jen souhlasila. Na všem jsme se domluvili a já byla ráda, že mám všechno zasebou, skoro všechno.

Opět nastalo loučení, které vážně nemám ráda! Ve škole jsem všem poděkovala za to, jak mě přijali a slíbila jsem jim, že až pojedu sem za rodičema, tak se za nima, také zastavím. S Míšou jsem se loučila hodně dlouho. Bude mi moc chybět. Pomohla mi sbalit věci, které už jen chtělo odvézt k babičce.
Poslední den co jsem přenocovala doma v Německu, jsem skoro vůbec nespala. Když už jsem konečně usnu, tak mě něco probudilo. Ráno mě vzbudil zvonek, ospalá jsem se dobelhala ke dveřím a předemnou stál pošťák. Jen jsem podepsala papír a dostala jsem do ruky polorozpadlou krabičku. Vzala jsem ji do obýváku a ospale jsem ji začala otvírat. Uvnitř byla nádherně zabalená krabička s dopisem. Nevěděla jsem, co mám otevřít dřív, nakonec jsem začala dopisem, abych věděla od koho to je. Nejdříve mi sjel pohled k podpisu a byl to Izzy! Omlouval se mi, že mi nepíše, ale vůbec nestíhá, je pořád unavený, ve skupině mají problémy, ale na mé narozeniny, že nezapomněl! Nakonec napsal, že do měsíce se na mě přijede podívat. Jenže já už tady nebudu.
Otevřela jsem krabičku a v ní byl nádherný řetízek s přívěškem ve tvaru srdce! Nic tak krásnýho jsem v životě neviděla. Zrovna v den kdy se stěhuju mi to musí přijít! Proč to nepřišlo pozdějš?! Takhle se mi tady odsud nebude vůbec chtít, bude těžší odtud odjed, když vím, že přijede Izzy!

Autorka: Ila
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marky :)* Marky :)* | E-mail | Web | 3. března 2010 v 13:34 | Reagovat

Jo hezké no :D ...
Já nevim co k tomu mam napsat :D .. prostě seč to povedlo ;)

2 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 3. března 2010 v 16:23 | Reagovat

Tuhle jsem ji začala číst znovu.. :D musím to dočíst až bude zase čas :D

3 Pavlína .) Pavlína .) | E-mail | Web | 3. března 2010 v 16:47 | Reagovat

superní

4 janča janča | E-mail | 3. března 2010 v 18:02 | Reagovat

superní!!! pls rychle pokračko xD

5 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 6. března 2010 v 12:14 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky- Holky z Čech (32.díl). Markét

6 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 8. března 2010 v 19:42 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky Holky z Čech. Markét

7 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 10. března 2010 v 17:35 | Reagovat

Ahoj Ilu,
na blogu je další díl povídky "Holky z Čech". Markét ;)

8 Nikol a Marta Nikol a Marta | Web | 19. března 2010 v 19:55 | Reagovat

Ahojky sbénko =)

Asi ti dlužíme velikánskou omluvu.Chceme se ti omluvit,že jsme opět a zase dlouho neobíhali.Víme jsme strašné babiny =D,ale prosím pochop nás máme toho hodně a málo kdy stíháme.I když jsme na pc téměř každý den,jenže je málo času moc se ti omlouváme,snad to pochopíš a promineš nám to.Jak se jinak máš?Co škola?všechno v pohodě?Co blog?A je něco nového?..Tak se měj teda moc pěkně a budeme se snažit objehnout opět co nejdříve.Jo ještě bychom tě chtěli poprosit jestli by jsi nezašla na náš blog a když tak nehlásla v anketě.je tam všechno vysvětleno =),díky moc papa

Marta a Nikol

9 Marta a Nikol sbénéčko=affs =) Marta a Nikol sbénéčko=affs =) | E-mail | Web | 9. května 2010 v 19:58 | Reagovat

Ahojky sbénko,
po dlouhé době se ozýváme a zároveň oznamujeme,že na našem blogu se koná třídění sb.Byli bychom moc rádi kdyby ses zapsala jenom to oznamujeme.Tak papa
Marťa a Nikol

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama