44.díl - Let do Ameriky

26. května 2010 v 17:15 | Ila |  Let do Ameriky
Vypráví M*MaJQi

V devět nám začínala první přednáška, takže jsme v půl osmé měly vstávat, jenže Michelle se moc z postele nechtělo.
"Michelle vstávat, v 9 je přednáška ještě musíme stihnou koupit si něco k snídani".
"Já už lezu ach jak mě tohle vstávání nebaví".
"No jo ale škola volá, hola hola". Michelle po mě mrskla polštář.
"Ty jsi jak moje matka".
"No to jsem nechtěla, ale vylez, jinak to nestihnem".
"Jo furt".

Michelle tedy vyleze z postele, oblékne se umeje a můžem jít pro snídani, nějak, ale nestíháme, takže si koupíme snídani a jíme jí cestou na přednášku.
Když máme po poslední přenášce jedeme na kafe, sednem si do boxu a povídáme si, v tu chvílu si vzpomenu ta telefonát s Jayem.
"Michelle dostala se mi taková nabídka".
"Jaká"?
"No, Jay mi volal, dělaj konkurz na new člena".
"Fakt, no super se těším".
"Jo, jenže Jay chtěl jetli by jsme si s klukama sedly poroty"!
"Cože"? Michelle je překvapená asi jako já, když mi to řikal Jay.
"No moje reakce byla stejná".
"To nejde, hele bude tam i Izzy a jako to ne".
"No jak chceš, já jsme Jayovi nic neslibovala".
"Nezlobíš se, že ne"?
"Ne, já tě chápu... Řeknu Jayovi, že to prostě nejde".
"Díky".
"No nemáš zač"... podívám se na hodinky. "Michelle já musím mám ještě kurz".
"Jaký"?
"No řikala jsem si že když pojedem do toho Německa, že si trochu zdokonalím svoji němčinu".
"Cože ty jsi se zapsala na kurz? Od kdy se učíš němčinu"?
"No učila jsem se ji docela dlouho, ale už jsem ji dlouho nepoužívala".
"Aha, já si nějako nepamatuju, že by ses ji učila".
"No Jay na tom docela trval, to víš, když on umí německy tak já musim taky".
"Dobře no, alespoň se v Německu bude umět někdo domluvit".
"No, ale já spíš doufám, že se domluvíme anglicky ta němčina nebude tak slavná".
"No uvidíme".
"Jo a dneska je ta zkouška s klukama ze skupiny, že"?
"Jo je, ale až v půl sedmé".
"To snad stihnu, budu se snažit".
"Okay".
"Tak já pádím, zatím ahoj".
"Ahoj".
Vyrazila jsem na kurz a Michelle na kolej.
V půl sedmé jsem byla už jen kousek do místa kde zkoušíme, docela jsem hnala, nechtěla jsem přijít pozdě, ale stalo se o 20 minut pozdě... sakra.
"Ahoj, omlouvám si, ale ujel mi buss".
"Ne dobrý, hlavně když začneme zkoušet". řekne Max.
"Jasně".
Vrhnem se na to, docela to utíká, hlavně nás to baví, takže končíme až v půl desáté, pak tedy jdeme na kolej, jsme úplně hotové, já se jen podívám na učení a pak si jdu lehnout.
Druhý den máme přednášku až v 11 hodin což je dobré, docela se i vyspíme.
Po přednášce jedeme do naší oblíbený kavárny...
Autorky: Míša a Markéta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama